Česká média aneb to máme pořád držet hubu?

      Ani bych si nepomyslel, že budu děkovat jedné své opnentce za to, že mě "nakopla" k napsání tohoto blogu. Takže děkuji. A když už jsem v té euforii a bojovné náladě, aniž budu jmenovat, vyzývám všechny své spoludiskutéry z jedné prestižní rozhlasové stanica a využívaje přitom trefného názvu všech diskutérů jedno z nich, zvolávám "Frekventanti, probuďte se, vzhůru do boje!".

     Tu stanici jsem poslouchal velmi rád. Hodně mi dala. Dala mi poznat, jak lze vést a svým způsobem koučovat dobře zajetý tým. Každý v něm měl své místo. Všichni se chovali jako profesionálové. A přitom lidští, nenafoukaní. Také mi dalo poznat věru to, že i mi posluchači jsme měli svůj vox populi a i na něj byl brán ohled. A byl-li na tomto fóru nějaký moderátor oblíbený, vedení stanice to dokázalo ocenit.

    Jenže. Nic netrvá věčně. Paní programová ředitelka odešla. Nastaly nové časy. Hlavní vysílací čas brzy ovládly hvězdy. No, nic mi neudělaly, nebudu to komentovat. A vy ostatní, něco v tom smyslu, máte-li vyšší vzdělání, nechte si to pro sebe! A tak ze čtveřice mušketýrů rádia v tom pravém slova smyslu nejprve odešli dva a nyní třetí. A milé vedení si asi myslí, že posluchči budou slušně řečeno zticha. Jak hluboce se mýlí. Je jiná doba a vězte, k tomu, abych dokázal se zastat nepotřebuji naštěstí anii vajec ani rajčat, ale nástroje veskrze jiné, nástorje Karla Havlíčka Borovského, břitké a ostře nabroušené. A klidně mohu i do Brixenu. Ale umlčet se nenechám. Co vy na to, Dane, Pergny a jiní spolufrekventanti? Ozvěte se také!