Čémovy drobky od Temže - den 8.

    Tentokrát na téma spojení sportu a filmového umění. Pátral jsem pátral a mnoho toho nenašel. Nicméně to, co existuje, stojí opravdu zato. Takže dnes na téma Olympijské hry a film.

První zmínka je z období těsně po Letních olympijských hrách v létě 1972, které se konaly v metropoli spolkové země Bavorsko, Mnichově. Po těchto olympijských hrách, prvních novodobých, během nichž došlo k politováníhodné tragédii a kdy byl načas zhasnut olympijský oheň. Tehdy bylo osloveno osm světově proslulých režisérů, veskrze autorů hrané, nikoliv dokumentární tvorby. Mezi slavnými jmény, jako byli ve své době John Schlesinger, Sergej Ozerov či Claude Lelouche, se neztratil ani v té době již v USA působící a natáčející vynikající český režisér Miloš Forman. Celý film měl naprosto výstižný název Viděno osmi a byl dokonce promítán i v našich kinech.

Miloš Forman pojal svůj kousek dortu, který ukazoval olympiádu z jiného úhlu pohledu, zvaný Desetiboj, tedy Decathlon, opravdu ryze formanovsky, kdy celý příběh je viděn okem rozhodčího a je plný hořkého formanovského humoru. Můžeme vidět i zvláštní pohled na ženy, účastnice her, atletky, gymnastky, plavkyně. Skvěle pojatý je i pohled na soutěž vzpěračů. Svérázné srovnání borců supertěžké a muší váhy. Opravdu mistrné dílo.

A druhý opus jsem již popisoval. Nezbývá než doporučit nejen znalcům ke shlédnutí.