Čeho si vážím na dnešních lidech

     Abych vám pravdu řekl, v sooučasné době mě už nebaví psát politikům. Nestojí mi za to. Ale to, co píše paní ALice Barešová v úvodu svého blogu, to jí věřím. Nicméně, dnes jsem se rozhodl psát o tom, co sa mi na dnešních lidech líbí a čeho si u nich vážím. Začnu zdánlivě zdaleka a zeširoka, ale uvdiíte, že to bude k věci.

Když jsem se rozhodl, že budu tak trochu dost "kecat" do řemesla básníkům a textařům, netušlil jsem, kam až se dostanu. První na řadě, komu jsem se hodlal věnovat vzhledem k tomu, jaký má vztah k naší zemi, byla australská skupina INXS. Podařilo se mi sehnat o ní knihu, jedinou oficiální biografii, vydanou v Austrálii. Tu skupinu už poslouchám poměrně dlouho, a pořád jsem se sám sebe ptal, proč je mi tak sympatický prostřední z bratří Farrisů, Andrew, který letos oslavil životní jubileum. Když jsem v knize narazil na jeho životopis, přečetl jsem si ho a teď už to vím. Ten člověk totiž nikdy, nikdy nerměl touhu použít přezdívku nebo pseudonym. Ani když se skupina kdekoliv na světě ubytovávala v hotelu atd. Jednoduše neutíkal před někým a tudíž ani sám před sebou.

A to je mi sympatické na dnešních lidech, když toto dokážou a s tím jdou na trh a třeba kritizují někoho z blogerů. Nepřipadá mi tudíž čestné, kd\yž někoho sprostě a neomaleně napadnu a schovám se za přezdivku. Tak chytrý jsem taky, ale připadá mi to podlé.