Budeme my Češi chodit bosi?

     Vzpomínám, jak nejmladší sestra mé babičky s hrdostí vyprávěla, jak u pana Bati pracovala jako vedoucí stravovacího bloku, tedy něco jako dnešní závodní jídelny. Jak můj strýc vyprávěl o systému cen jednotlivých druhů bot této značky. A jak mi známý nadšeně vykládal, že francouzská filiálka jedné světové firmy je vlastně kopie Zlína. Ale to bylo, bohužel.

Z naší země se totiž den ze dne stává jakási obuvnická malomoc. Obchodní domy, nesooucí název Baťa prodávají buď jen boty pro skejťáky nebo boty, které jen těžko na sebe vezme běžný člověk. A teď si vezměte, že existují města okresního formátu, kde kromě obchodu pana Bati žádný jiný neexistuje! Kdepak je asi chyba?

Ale abych nekritizoval jen jméno Baťa, respektive to, jak s ním kdo zachází. Ostatní obuvní domy, které přišly z okolních zemí také nic moc. Buď nabízí odpad významných značek nebo drahé boty k nenošení. Návštěva takového obchodu je jen ztráta času.

A náš průmysl, který nás tolik proslavil ve světě? Bojím se, že se mě jednou mí budoucí vnuci zeptají, proč musí chodit bosi.