Bonmoty soudruha Zavadila

    Když jsem četl poslední rozhovor soudruha odboráře Zavadila pro deník Právo, tak to jsou slova, která by se dala kovat. Jen nevím, do čeho. Snad jedině do toaletního papíru. A to by měl být zástupce pracujících! 

Ve sevé nebetyčné skromnosti o sobě prohlási, že má snad od mládí vysoké sociální cítění. Ano, ale o sobě a ještě k tomu páchne. Má sociální cítění tak vyvinuté jako jeho předchůdci, kteří pak vesměs v rouše oranžové ČSSD zadedli povětšinou v Senátu a odbory jsou pro ně jen takovým předstupněm, vstupenkou do "vysoké" politiky. Diskutovat se s nimi nedá, protože jsou to lidi, kteří ani diskutovat nedovedou a pod vlastním slovem diskuse si představují sprosté řvaní. I kdyby ten politik, kterého vyzvu k diskusi, byl snad sebevětší politický odpad, nepřísluší mi jen hulákat a zaštiťovat se davem za sebou.

Další bonmot o tom, že někteří nechtějí jít do stávky, protože zaměstnavatelé jsou slušní. To nám zase někdo objevil Ameriku, co. A výrokem, že levicový boháč je rozmar a pravicový chudák je blbec, tak s tím by snad ani neměl chodit na veřejnost. Zvláště v některých zemích střední a jižní Ameriky by si měl na taková slova dávat veliký pozor, aby nedostal slušně řečeno do úst svých odborových. Měl by si totiž zjistit, že právě třeba ve Venezuele jsou ti nejbohatší rejdaři levicoví liberálové a kvůli svému také "levicovému" soudruhu prezidentovi své firmy přesidlují do jiných zemí.

Zase mi to připomíná historku, už po listopadu 1989, kdy jsme s kamarádem na jedné brigádě na našem rekreačním zařízení měnili jednu prasklou odpadní trubku. A bývalý odborářský boss nám jak šafář stál za zády a neustále kibicoval. Kamarád se na mě otočil a řekl, že má lidi rád, nicméně někteří ho s... A o tom to je.