Ano, pane prezidente, začnu sám od sebe!

   A rád bych, aby tak učinili i jiní a nehledali pořád jen chyby v těch druhých. Jen pořád nevím, co jsou pro koho ty původní hodnoty, a tak jsem si bez vašeho dovolení, pane končící prezidente, stanovil ty svoje a zkusím to. Zase sám od sebe.

Nemíním zde dopodrobna veskrze rozebírat poslední novoroční projev pana prezidenta, nebyl bych dnes ani prvním, ani posledním. Nicméně opravdu mi v éře bezdrátové a elektronické komunikace začíná chybět ten zvláštní dotek rukou psaných dopisů a pohledů. To kouzlo rukou psaných písmen, slov a vět.

Proto jsem na začátek oslovil pár přátel a ne aby oni měli tu povinnost, ale já si to beru za své, že když mi někdo udělá tu radost, že mi napíše rukou psaný vzkaz, pozdrav nebo dopis, odpovím mu já také rukou psaným ve stejném formátu. Kolik lidí už zapomnělo, jak to asi vypadá, když mám psát rukou, nadepsat obálku, co je to vlastně poštovní známka a také opomnělo, jak vypadá poštovní schránka na rohu ulice a že to v jádru není tak obyčejná věc, jak to již tvrdil klasik Jiří Wolker. Ano, když v jednom nejmenovaném soukromém pražském rádiu vyhlásili písničky na přání psané ovšem rukou, ne žádné maily a smsky, kolik lidí mladé generace děkovalo těm, kteří to všechno zosnovali a vymysleli, že konečně zjistili, co je to korespondenční lístek a tak.

Jen mám, pane Klausi Václave, strach, co s tím Česká pošta, podnik státní, když nestíhala o poslední Vánoce ani doručit balíky, které se i ztrácely! A pokud ne, byly doručeny o den i o více později. A mezi námi, ty základní hodnoty jsou třeba čest, pravdomluvnost a také umění přiznat chybu a včas a čestně odstoupit. A co pro vás?