Adresa: Dům holubí

Ano, dnes vzpomínáme nedožitých 60 narozenin rockera tělem i duší, Jirky Schelingera. Je to také den poté, co Českého lva za celoživotní přínos českému filmu dostal, a jistě právem, člověk, který se o slávu a věčnost Domu holubího zasloužil, pan Zdeněk Svěrák.

O velikosti a věčnosti Jirky Schelingera svědčí moje následující "setkání". Kdysi jsem na jedné významné soukromé rozhlasové stanici byl členem diskusního fóra. Jedním z témat byly dotazy na určité skladby, třeba na autora původní verze či jejího interpreta. A jeden emigrant, žijící léta v USA,, se mě ptal, kdo z velkých rockerů zpívá v originále Dům holubí. Bohužel jsem neměl možnost vidět jeho úžas, když četl mojí odpověď v tom smyslu, že je to český originál.

Měl jsem tu čest poslouchat ještě desky starého dobrého Faraona. Na Jirku si vzpomenu také vždy, když si vzpomenu, jak mě na vojně zdravili kamarádi. Pamatujete na hlášku "Čechu, Čechu, kde to jsme?" "U Chlumce!". "Fuj to jsem si oddechl. Alespoň nedopadneme jako sedláci u Waterloo!". Ano, jedna z desek Jirky Schelingera takto začíná. Nicméně nic nenahradí moje osobní setkání s tímto opravdu klasikem a legendou, které proběhlo v Lucerně na jednom plese a za které "může" moje kolegyně ze studií a Jirkova kamarádka z prázdnin, které trávili ve stejném místě. Navíc jsem zjistil, že bydlíme kousek od sebe. Byl to pohodář, jací umějí jen beatníci a rockeři být. Nezapomenutelné setkání. A na Evino přání zazpívaná pecka "Hudba radost dává".

Jirko, díky!