Ne že by tu ta polarizace nikdy nebyla, tak to prostě v demokratickém státě bude vždycky, ale to vyhraňování se vůči konkrétní osobě, či straně je spíše v politické rovině, jako v té citové, kde vládne buď přízeň a nebo nenávist.
Tu jakousi fanatickou citovost do politiky vždycky vnesou silné osobnosti.. Už tu první dualitu ve vyhraněnosti dostali do politiky pan Havel a pan Klaus. Jeden snílkovský humanista a druhý tvrdý technokrat. Ale to ještě byl takový slabý odvar.. Tehdy ještě neprobíhal tak silný boj o moc mezi zájmovými skupinami uvnitř politických stran a hlavně ve společnosti, která se začala stále více štěpit na elitu a plebejce.. Problém nastal ve chvíli, kdy ti, co si mysleli a myslí, že jsou jakousi morální a vůdčí elitou národa se ve většině ztotožnili, jako se svým vůdcem s knížetem a ironií osudu ve významu slov, ti plebejci si vybrali za svou modlu z větší části Zemana.. A tady už došlo na velmi vyhraněnou polarizaci obou fanklubů.. A tím i došlo k prvnímu promíchání pravicových a levicových příznivců.. Část levice podporovala knížete a část pravice současného prezidenta Zemana. No a aby situace nebyla tak jednoduchá z podnikatelského prostředí se vynořil do toho politického pan Babiš.. Takový pro mnohé neurčitý týpek, dost úspěšný a pracovitý, trochu pravicový, trochu levicový, trochu populistický a trochu vznětlivý. A zase došlo k další polarizaci napříč levicovým a pravicovým smýšlení občanů, ale ne u politiků. Ti se proti němu sjednotili odprava doleva..
A do toho ten Šlachta, který si idealisticky myslel, že ho politicky nechají vyčistit ten jejich Augiášův chlév. Nenechali. Politici se nemají navzájem až tak moc rádi, ale zase se mají sami tak rádi, že se dokážou spojit proti neřízeným střelám, jako jsou třeba pan Babiš, Šlachta, Okamura.. To je totiž jejich noční můra..
Ale každou komedii ukončí volby a začne komedie nová.. Z neřízených střel se mohou stát klasičtí politici a z klasických politiků neřízené střely.
