O tom, že reklama není hnusná.

Jel jsem z práce v autobuse v běžné odpolední hustotě - "plíce na plíce".  "Bohužel" jsem se mačkal jen na důchodkyně, protože studentky seděly...  A jedna z těch v mém těsném okolí, co už pamatuje, jako já, říkala ještě větší pamětnici: "Ta reklama je hnusná"... Z další řeči jsem usoudil, že asi myslí tu, co přerušuje její oblíbené telenovely... Možná neudrží v mysli ten plytký děj a po reklamě se nechytá... Ale podle mě, reklama není vůbec hnusná, ba naopak může být dokonce i přitažlivá... Záleží pouze na tom, jak se podá...

Ono je to prostě i tak, že reklamu nevymysleli v podstatě vůbec ani lidé, ale sama příroda. Lidé si ji pouze přivlastnili, aby jim zajistila "přitažlivost" pro peníze. A peníze jsou a budou stále naprosto přirozenou součástí našeho života. A tak paradoxně i schopnost vydělávat, je často pro jedince reklamou.

Ne, ta reklama, jako taková, opravdu není nic proti ničemu, ale něco, pro něco... 

Schválně se koukněte na sebe do zrcadla, nebo se podívejte na svou partnerku, copak je na nás, (krom chování někdy), něco hnusného? My všichni a celá příroda ve své rozmanitosti rostlin a zvířat, to je přece jedna velká reklamní akce za druhou. Což pak, když si malují ženy "nový" obličej a voní se magnetickou vůní, když muži cvičí, aby nepupkovatěli, snaží se být upravení a chytrolíni, což pak to není svým způsobem reklama? Jak rádi se děláme hezčími díky šmrcovnímu oblečení a kolik o sobě často nakecáme pozitivních informací, jen, aby jsme zaujali, aby jsme se na trhu společnosti, co nejlépe "prodali"...

A stejně to dělá příroda, jen svou vlastní řečí a hlavně s neskutečnou paletou barev a vůní. Kytky svou reklamní kampaní lákají své milé opylovače a zvířata k té "reklamě" přidávají nejrůznější "libé" zvuky.

Reklama, opravdu není zlá a může být i prospěšná, když nás nasměruje k tomu, co nám pomůže či udělá radost. Samosebou ji musímě umět "procedit" přes mozek a ponechat ve vědomí jen to, co cíleně chceme. Reklamu nemůžeme sledovat, jako celek, protože nemůžeme podle ní žít. Ale musíme si i uvědomit, že nemůžeme žít, tak úplně i bez ní.