O tom, že není fronta, jako fronta..

Od dětství, kdy jsem na konci padesátých let, chodil vystát mamce často marnou frontu na maso, nesnáším jakoukoliv řadu lidí, ve které bych měl stát déle, jako pět minut.. A snad právě proto vůbec nechápu, co dnes pudí lidi v noci nastartovat auto a jet do vzdáleného hypermarketu postavit se mezi "spolufronťáky", jinak přátele slev všeho druhu..

To minulý týden přijel Jacek do Malacek a s ním stovky dalších kořistníků slev.. Nejen že, většina spálila v autech drahé palivo, nevyspala se, ztratila úplně zbytečně čas, ještě se k tomu i vystavila riziku ušlapání. A proč to všechno? Kvůli pitomé slevě alkoholu, šunky, oleje a podobných laskomin.. Zboží vydrželo stejně jen pár minut a tak většina jen ostrouhala mrkvičku.. 

Ale nemusíme vůbec koukat na Slovensko, stačí se podívat u nás, kolik lidí si přivstane ve čtvrtek, aby se přetlačovali s ostatními "slevohledači" o většinou už časem unavené zboží třeba v Kauflandu.. Jedná se z velké části o důchodce, kteří nenakupují jen pro sebe, ale i pro mladé, co jsou v práci. Říkal mi jeden pán, že když viděl, s jakým nasazením se vrhají do boje za co největší podíl výprodejového zboží v koší, tak už si dovede i představit tu práci do 70 roků.. A to až nám potraviny příští rok zdraží, bude ten slevový "rachot" ještě větší. Nejhorší na tom je, že lidé ani moc neušetří. Nakoupí daleko víc zboží, než by normálně potřebovali a ještě většinou s krátkou nebo téměř nulovou záruční dobou. Vede to akorát k přejídání, díky "zachraňování" a možnému následnému průjmu i bez Šaratice. A to nemluvím o spotřebovaném drahém benzínu i ztraceném času,... a nebo, že by alespoň nějak prožitém? 

Jenže v tom je možná jádro pudla. Tak, jak se na mě ten boj ve frontách kdysi dávno podepsal, tak v mnohých možná naopak zůstala ta soutěživost. Jen dřív se konala v disciplíně, kdo co nedostatkového sežene. Dnes, kdy je všeho dost, krom peněz v peněženkách, hlavně důchodců a mladých, začalo jít zase o co největší nákup, za co nejméně peněz.. Dokážu to sice pochopit, ale pro mě prostě takové "shromáždění lidu na délku" určitě není, i když...

Tento měsíc jsem viděl v Brně frontu, která mě přes to všechno, co jsem napsal, zahřála na srdci. Docela jsem těm lidem záviděl, že dokáží trpělivě počkat..

Ta fronta se táhla z 2 patra budovy až na konec ulice... To nebyla ta nervozní - na olej, levný rum či šunku s krátkou zárukou..

Ti lidé tu stáli klidně a bez mačkání.. Asi proto, že si přišli koupit knížku a získat do ní podpis tohoto člověka...

...pana Zdeňka Svěráka, umělce, který nás už desítky let obšťastňuje svým laskavým a nadčasovým humorem..

A tak opravdu není fronta, jako fronta..