O tom, zda je u nás svoboda slova.

Asi musí být! V časech, kdy se věčně zhulený redaktor jednoho časopisu pohybuje po hradčanských cestičkách a náměstích s nápisem, že náš prezident je král ču.áků a jeho voliči jsou také čur.ci, pak právě v nich si musí každý říct, že je tu asi už absolutní svoboda projevu..

Minulé dny se příznivci blogů na iDNES bavili článkem Martiny Patrochové, který byl ve většině kompilací vtipů, názorů a obrázků, volně přístupných na internetu.. Martina se tím v proslavila, ale zaroveň si i zavařila.. A tak včera napsala poslední blog, ve kterém se v podstatě rozloučila s psaním v tomto prostoru, protože zjistila, že nedokáže psát pod autocenzurou, která se jaksi vyžaduje..

No ono je to zvláštní, žijeme ve státě, kde se může bezstrestně urážet prezident, kde někteří politici, když je nazvete kokoty, tak jsou na to hrdí a dokonce si zakládají kokot kluby, kde slovo zloděj není pro ně urážkou, ale známkou šikovnosti a dovednosti, kterou holt ten pitomý poctivec neovládá.. Takže našim politikům můžete nadávat, jak chcete, jen se všem ostatním smějí do očí.. Tahle sranda ovšem končí, kdyby se je snažil někdo zažalovat nebo odstavit od jejich zdrojů. To by pak začali být zlí, protože by to považovali za útok na své svobody..

Ale pokud jde jen o plané řeči a urážky, pak je u nás svoboda slova, nebetyčně větší, jako za socialismu. Má to ovšem tři výjimky..

S nadsázkou a nedej bože pravdivě, je lépe u nás nemluvit, ani nepsat o Romech, muslimech a Heleně Vondráčkové..