O tom, jestli to doopravdy byla jenom sci-fi..

Někdy mám pocit, že vesmír s námi hraje zvláštní hru tím, že se nám vkrádá do myšlení.. Nezbývá, než to brát s nadhledem..

Kdysi dávno, ještě před listopadem 89. jsem se nadchl pro psaní sci-fi povídek a jedna pojednávala o vyspělé civilizaci kdesi v naší galaxii, která k cestování vesmírem nepotřebovala létat fyzicky, ale uměla se třeba v rámci naší planety napojit na mozek jakéhokoliv člověka přes vesmírnou informatiku a tak se dokázali tito mimozemšťané dívat našima očima, slyšet i cítit, prostě znát vše, co zpracovává lidský mozek. Většina těchto mimozemšťanů to měla, jen jako my třeba televizi pro občasné sledování toho, co dotyčný člověk sám sleduje, jíní byli napojeni kvůli výzkumu a dokázali své objekty zájmu i ovlivňovat, hlavně směrem na to, co je zajímalo a chtěli to opět studovat nebo skrze nás prožívat. No a ta povídka dějově byla o tom, že jednomu mimozemšťanovi se ta jeho „člověčí televize“ nelíbila, protože „on“ věčně vysedával v hospodě a tak chtěl za každou cenu vyměnit program.. No prostě chtěl svou kdysi přidělenou „televizi“ zlikvidovat, aby dostal jinou..

Ovšem teď s odstupem mnoha roků začínám mít pocit, že jsem tenkrát nepsal sci-fi, ale popisoval současnou realitu, kdy politici i vědci se začínají z neznámých důvodů chovat iracionálně a třeba mimo jiné, rozpoutali boj proti CO2, že v elektrifikaci aut chtějí revoluci místo evoluce... To prostě nemohou mít z vlastní hlavy, to jim do ní museli vložit mimozemšťané, aby jsme nemohli dosáhnout jejich vyspělosti a dál jsme jim sloužili jen jako atraktivní televizní kanál pro jejich zábavu..