O obrazu mistra mrazu a hráče počítače.

Tato zima si dala opravdu na čas, ale nakonec přece jen v sobotu přišla. Už jsem ji podezříval, že chce přijít až s novou Sobotkovou vládou, ale buď ji stačilo jen to jmenování premiéra nebo to prostě už psychicky nevydržela.

A tak díky tomu mé nohy udělaly radost mému fotoaparátu a donesly jej na místo činu, kde i za sucha jsou kaluže.. Pak už to bylo zážitkové polykat skrze čip do pamětí ty krásné originály básníka ledového štětce - mistra mrazu.. Ovšem proč všechny zásluhy ponechat pouze jemu, když i počítač chtěl přispět svou troškou do bělostného mlýna svými barvami.. A tak, abych oba uspokojil, dávám sem vždy po dvou obrázcích, ten první, jak jej viděl můj foťula a druhý po úpravě netbookáčkem..

Takže, kdo chce, tak směle do jejich galerie, protože já s tím nemám nic společného..           (Já muzikant..)

Tak snad se vám spolupráce mých technických kamarádů líbila, protože zatím, co oni dřeli, já se mohl akorát klouzat..

Ale protože jsem přece jen zodpovědný ke svému stáří i neohrabanosti a nechtěl jsem také ještě víc zatěžovat naše už tak dost přetížené sádrovací zdravotnictví, nechal jsem klouzat pouze svůj stín.. Ale, že si to borec užíval.. V noci se mu pak zdál krásný barevný ledový sen.. Prásknu vám ho, ale už je to poslední obrázek..