O hledání ztraceného roku života.

Tento článeček chci věnovat všem, co si myslí, že by se mohli dožít důchodu...a to navzdory roku 2012 i současné vládě, kdy odchod mnohým posunula hodně daleko za hranice viditelnosti... Spíš do zdánlivého nedohledna...

Když se Kalousek a spol. rozhodli, že lidé půjdou do důchodu až v době "produktývní sklerozy a alzheimera", tak mě mé bolavé klouby z práce v chlaďáku ukecaly, abych odešel zavčasu, byť o několik měsíců dřív, do důchodu... Proto jsem podle doporučení zkušených zašel na "důchodovou sociálku", abych zjistil, co vše bude potřeba. Tam jsem se dozvěděl, že v rámci jejich záznamů o mně, jsem patrně dva roky neexistoval, a to jsem byl z hlediska jiných možná i docela úspěšný.. Ten jeden rok se mi podařilo dohledat brzo, nebyl tak vzdálený. Z toho dalšího, ale vzešla malá záhada, která nuceně probudila v mém mozku, vzpomínky na kdysi oblíbené detektivky a stal se ze mě na měsíc Colombo... Ztratil se mi totiž hned první rok ve vztahu k důchodu....čas mezi 15 a 16 rokem... Do této doby jsem žil v přesvědčení, že důchod se začíná počítat až od 18 let..

Mladí přátelé, i když s vámi třeba právě cloumá puberta, myslete už taky i na důchod a nezapoměňte si pro jistotu schovat každé vysvědčení... Já vím, připadá vám to stejně daleko, jako cesta k Jupiteru, ale můžete mi věřit, ani se pořádně nebudete stačit ohlédnout a mládí vám profrčí doslova, jako střela... I když je docela možné, že se té stařecké dávky ani nedožijete..., ale co naplat, musíte být optimisté a doufat..., že se přece jenom v těch sedmdesáti dobelháte pro svůj důchod na poštu a aby vůbec ta cesta pro něj, stála za to, je potřeba mít všechno doložené..., aby jste pak na poslední chvíli nemuseli pátrat, jako já...

Nejdříve jsem prošel všechny dokumenty, co jsem našel doma, ale kýžené vysvědčení, jako důkaz, že jsem ten rok existoval, jsem nenašel. A to mám "kvalitní vidle" na přehazování papírů... Tak jsem zkusil zavolat na školu v Brně, kde jsem ten rok absolvoval. Paní byla velmi ochotná, prohledala asi, co se dalo, ale výsledek byl nula... Tak mě odkázala na školu v Rajhradě, kde škola pokračovala... I tam prohledali archív a nic. Tak mi poradili, abych v tom samém Rajhradě zkusil navštívit Zemský archív. Ujal se mě velmi ochotný pracovník, dokonce mi ukázal něco "muzejního" a přidal zajímavé informace... Ale ani jemu se nepodařilo nic nalézt, nicméně mě odkázal na archív v Brně... I tam hledali a nic.. Odkázali mě na archív další... A mohl jsem slavil úplně stejný "úspěch", tedy opět nic... Asi jsem ten rok neexistoval... Ale řekli mi, že mají archiválie jen do určitého roku a vrátili mě zpět na školu do Brna. No a tam jsem se po tom kolečku dozvěděl, že u nich hořelo a část archívu bohužel zničili vodou hasiči při hašení požáru... Nezbývalo mi, než se smířit se ztrátou 1,5% důchodu a nebo vyhledat bývalé spolužáky, aby mi napsali čestné prohlášení, že jsem s nimi studoval...

Žádost jsem podal bez toho roku. Za dva týdny po tom, jsem potřeboval najít, nějaký jiný dokument a tak jsem to vzal z gruntu i s vytříděním nepotřebných dokladů, starých básniček, divadelních a písňových textů... Všechny ty relíkvie jsem uložil do pytle na spálení.... Třídím poslední krabici, beru poslední papír a světe div se, našel jsem to, tak moc hledané vysvědčení. Sláva, už vím, že ten rok jsem přece jen existoval a až jej předám důchodové správě mohu se těšit na 1,5 %.. navíc. Možná to bude i na 10 rohlíků...