Společnost, jako celek v demokratických státech se tak nějak rozdělila na bojovníky proti současným vládám a na ty, co tu vládu podporují.. Dost často je to tak 50 na 50%. Ale někdy tu společnost rozdělí úplně jediný člověk.
Ať se podíváme do USA, Velké Británie, Francie, tak i Česka je vidět ta jistá rozpolcenost národa.. Ale třeba u nás je to umocněno ještě tím, že se to netýká pouze výkonné moci, ale i té prezidentské, která má spíše pravomoci symbolické.. A tak u nás je národ rozdělený nejen na příznivce současné vlády a na její odpůrce, ale i stejně i na příznivce pana prezidenta a na jeho odpůrce.. Pravděpodobně se tito příznivci a odpůrci více či méně překrývají, ale myslím si, že v našem případě, tedy v naší zemi, mají odpůrci jednu velkou nevýhodu, kterou si ale způsobují sami a proto zatím tak nějak u veřejnosti spíše prohrávají..
Všechno je to o emocích a racionalitě.. Zatím co odpůrci vlády a prezidenta používají ke svému odporu spíše emoce a to ty negativní, protože z jejich boje až příliš je cítit, když ne pouhá nechuť, tak přímo nenávist, kterou dávali a dávají až příliš okatě najevo ať už na demonstracích či v televizi a to hlavně v té veřejnoprávní, která je přímo jejich hlásnou troubou, pak příznivci vlády a prezidenta až tak příliš vidět nejsou a pokud ano, nepoužívají ani tak emoce, jako racionalitu, nechodí po demonstracích s transparenty, v podstatě to ani nemusí dělat, protože ta mlčící většina, když vidí od opozice ty kýbly nenávisti, pak se nakonec raději přidá k těm racionálním politikům, kteří jsou možná někdy méně šikovní, ale nepohání je nenávist, ale dosáhnout nějaké pozitivní výsledky.
A proto na ulicích a v televizi jsou vidět více ti, co jim neláska prorostla životem a naopak ve výzkumech veřejného mínění či přímo ve volbách ti, co uvažují racionálně a odmítají ten iracionální způsob boje i života založený na jisté míře nenávisti.
A pokud si opozice a její příznivci včas neuvědomí, že negace není a nikdy nebyl dobrý program, pak je odsouzena i nadále k tomu, aby prohrávala..
