Nevím, jestli to bylo přesně 21. srpna, ale moje máma šla pěšky z Hanspaulky po Leninově třídě (dnešní Evropská) na ́Kulaťák ́ do porodnice na kontrolu. Všude kolem tanky a ona v devátém měsíci těhotenství. Pro jistotu si ji v nemocnici už nechali, protože o pár dní později se narodila moje starší sestra. Díky za Váš silný příběh.

A já děkuji za Vaši vzpomínku (respektive maminčinu).

Byla to strašná doba! A vůbec nechápu, proč mnozí Češi jsou ochotni sloužit Putinovi. To tak teskní po tom ruském protektorátu?

Když nám po zkušenostech s německým protektorátem nevadí ani ten druhý německý, který nám bere půdu a krev, tak není důvodu se obávat toho ruského, který nám bere toliko duši. Viz stanovisko českého nekomunistického odboje z r.1940.

Moje máma (o rok mladší než ta Vaše) s měsíčním dítkem na rukách (mnou) stála frontu na sunar v hrůze, že mne ta válka umoří hladem. Když se valily tanky ulicí, myslela si, že se točí nějaký film...no a pak si pustili rádio...

Díky, že jste její vzpomínku zachytila a je dobře, že se máma ze zranění uzdravila. Vám karma.

Zajímavé, i historicky důležité, svědectví. Že měli sovětští bratři na !kontrarevolucionáře" tříštivé střely, slyším poprvé. Jen nevím, zda zda by taková kulka nohu neutrhla. Nejsem expert. My na vojně v Lidové armádě - 74-76 jsme střely dum dum neměli, ani omylem. Sovětský svaz ovšem byl poněkud stát sám pro sebe (a dodnes je).

Klidně jí to nohu utrhnout mohlo, právě proto ji pak ukazovali stážistům jako příklad, co všechno se dá přežít.

Dotaz pro pány Řezníka a Hermanka. Když jsme hráli hokej s mužstvem CCCP, hráli jsme proti rusakum,nebo směsici národů?

Těžko říct. Dnes třeba hrají za Kazachstán tenis etničtí Rusové a ve francouzské fotbalové reprezentací abyste bělocha hledala lupou.

Ale, popravdě jsme hráli proti rusákům.

Hezky jste to převyprávěla.

Nikdy nezapomnu na ten den. Tu noc jsem měl jako strojvedoucí pohotovost na Masarikově nádraží. Měl jsem byt na Vinohradech v Šumavské 21, čili nedaleko rozhlasu. Ráno střelba, tanky na Václaváku a zděšení lidé. Tanky měli po straně přídavné nádrže. Někteří odvážní chlapci jim ty nádrže proráželi. Ruské vojáci většinou asiatci( ti první) sříleli na co se dalo. Po několika dnech jsem je měl na mašině. Říkali že přišli potlačit revoluci. Když jsem jim vysvětlil o co jde, tak říkali, že když neuposlechnou rozkazů, tak je odprásknou. Na Václaváku jel chlapec s dívkou na motorce s českou vlajkou, a tak to to do nich našili a nepovolili sanitce jim pomoc. Takže tam vykrváceli. Jan Palach byla další episoda atd.

No a to vše zapřičinilo náš útěk do zahraničí. Dala by se o tom napsat celá kniha, zážitků atd.

Díky za vaši vzpomínku!

Děkuji, že jste příběh své maminky uveřejnila. Jsou tady lidé, kteří tvrdí, že Rusáci měli na okupaci právo a že to byla vlastně nezbytná věc.

Ano, těch pomýlených je bohužel pořád dost, Jaroslave.