Austrálie jako vzor imigrační politiky

Austrálie a její imigrační politika by měla být vzorem pro řešení současné živelné imigrační krize v EU.

 „Neexistuje žádný morální závazek k sebezničení“.

Německý filozof Peter Sloterdijk

Angela Merkelová stále trvá na tom, že azylová politika pro přijímání uprchlíků nemá strop v přijímání žadatelů o azyl. Tohle je jako pobídka pro příchod dalších imigrantů do Německa. Můžeme to považovat za sebevražednou politiku. V Austrálii se s jiným přístupem podařilo zastavit příjezd imigrantů.

Austrálie byla ještě v roce 1947 nejvíce homogenní společností a jen 0,25 % z populace uvedlo, že je neevropského původu.  Tehdejší lauboristická vláda vystoupila s ambiciózní politikou s cílem zvýšit každým rokem populaci o 1%. Díky této politice se do Austrálie přesunuly 2 milióny Evropanů. Po roce 1972 na scénu vstupuje multikulturismus.  Zastánci věří, že nový směr je obohacující a imigrantům je třeba zachovat jejich etnickou identitu.

Situace se mění, až se stane premiérem předseda Liberální strany John Howard (1996 – 2007) a musí upustit od sebezničující imigrantské politiky. Multikulturismus je označen za chybný a je to uznávané i jeho následovníky. Země začala uplatňovat striktní politiku řízené imigrace.

V roce 2001 Norská loď Tampa zachránila víc než 400 uprchlíků z Afganistánu a kapitán připlul s nimi i přes odpor australských úřadů k Vánočnímu ostrovu. Dolní komora přijala zákon, který vládě retroaktivně umožnil použití síly v nezbytném případě k zabránění vylodění osob. Senát tento zákon neschválil a vláda to obešla tím, že některé ostrovy včetně Vánočního ostrova přestala považovat za australské území. Premiér John Howard vyslal speciální vojenskou jednotku, která donutila kapitána vrátit se do mezinárodních vod, a afgánští utečeni skončili na ostrově, kde leží stát Nauru. Díky této aféře byl John Howard znovu zvolený.

Od roku 2013 se tato legislativní finta vztahuje na celou australskou pevninu. Byly vytvořený inzeráty v angličtině, v darí, paštunštině, perštině, arabštině, sinhálštině, tamilštině a vietnamštině. Inzerát obsahuje:“ „Pokud připlujete na lodi bez víza, nikdy nedostanete povolení k pobytu v Austrálii.“  Toto řešení má podporu obou hlavních politických stran i veřejnosti. Nauru a Papua-Nová Guinea dostávají za svůj souhlas s detenčními centry rozvojovou pomoc.

Podobné řešení v Evropě je potřebné a nejlepší by bylo zřídit někde detenční centrum mimo evropské území. Toto odradí spolehlivě od nebezpečné plavby, protože platit pašerákům tisíce dolarů a skončit mimo evropské území je nesmyslné. Státům, které budou ochotné spolupracovat, nabídnout štědrou kompenzaci pro rozvojový program na vytvoření nových pracovních míst, vzdělání a zdravotní péči. Nejvhodnější je nabídnout spolupráci Turecku, Libanonu a Jordánsku, kde již imigranti jsou.

Celý problém s imigranty ukazuje v celé nahotě neschopnost Angely Merkelové, Jeana-Clauda Junckera, Donalda Tuska a dalších evropských politiků. Stačilo na začátku imigrantské krize okopírovat australské řešení a nebylo by potřeba drátovat hranice v Makedonii, Maďarsku, Slovinsku a v dalších státech. Když se podíváme na Angelu Merkelovou a její řešení například řecké dluhové krize, tak z toho vyjde, že ona není krizová manažerka a problémy neumí řešit radikálně jako například kdysi Winston Churchil. Problém Německa je, že tam není nikdo, kdo by ji mohl nahradit.

Nejsem proti imigraci. Jen požaduji imigraci řízenou a každý imigrant by měl do Evropy přicházet, protože má zájem se integrovat a přijmout evropské hodnoty.