Kdyby volby (mezi něž samozřejmě počítá i referendum) mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Hořkost tohoto bonmotu uvedli v realitu Španělé v Katalánském referendu o nezávislosti, kter se zakázat alespoň pokusili. Pendreky
Záběry, které jsem doufal, že v takzvaně SVOBODNÉ a DEMOKRATICKÉ Evropě, která se právě tou svoji svobodou a demokracií pyšní jak páv ocasem, nikdy neuvidím.
Policejní mlátičky, těžkooděnci, pendreky, plastové projektily. Na koho útočí ? Na koho mlátičky Španělská vláda poslala ? Na kriminálníky nebo na pouliční vandaly ? Na zločince ? Ne poslala je na lidi, které ostentativně pokládá za vlastní. Poslala je proto, že si tito lidé dovolili "vládě" odepřít její legitimitu nad národem a nad územím, kde žijí (tedy vlastně o její legitimitě pouze HLASOVAT).
Katalánci, alespoiň signifikantní jejich část, nechtějí být součástí Španělska. Přinejmenším Španělska tak, jak jej známe dnes. Referendum pak mělo, v případě jeho úspěšnosti, znamenat odepřením legitimity sooučastné Španělské vládě nad Katalánským lidem a územím.
Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali bylo centrální Španělskou vládou uplatněno v praxi. Cituji.
Sepsat seznam mediálních agentur propagujících katalánské referendum, převzít centrální kontrolu nad katalánskou pokladnou a k tomu nařídit bankám zablokovat kreditní karty všech vládních agentur Katalánska. To vše v souladu s rozhodnutím španělského národního soudu postavit plebiscit mimo zákon. Když se k tomu přidá zadržení 14 vysokých představitelů katalánské samosprávy včetně viceprezidenta Oriola Junquerase a postoupení tamní autonomní policie Mossos d’Esquadra centrálnímu ministerstvu vnitra, vypadá to v lepším případě jako samovůle zpolitizované justice. A opět v souladu se zákonem, nepřestává Španěly a celý svět ujišťovat předseda vlády v Madridu Mariano RajoyZdroj: https://ekonomika.idnes.cz/komentar-spanelsko-katalansko-referendum-fin-/eko-zahranicni.aspx?c=A171003_355441_eko-zahranicni_rts
Obrázek, kdy se Katalénští hasiči spojili do živého řetězu, aby těly bránili VOLIČE před španělskou policií, ve vmě zanechal hluboký dojem.
O Rakousko - Uhersku se mluvilo jako o "žaláři národů" . Habsbursko - Lotrinská dynastie pod sebe v průběhu století shromáždila řadu historických zemí, území a národů. A samozřejmě, poměrně tvrdě se vypořádaávali s jakýmkoliv náznakem separatizmu. Výsledkem byl v podstatě nesourodý konglomerát. Z hlediska geopolitického možná mocnost, s potenciálem stabilizovat Evropu.Jenže uvnitř slepenec.
To mohlo fungovat v středověké vazalsko vládcovské koncepci států, kdy moc vycházela z osoby či rodu panovníka, tato byla daná Bohem, smlouvami, manželskými svazky atd - a lid držel hubu. V modrerním pojetí demokratického státu však veškerá moc pochází Z LIDU a jest LIDEM DELEGOVÁNA (propůjčena) státu a vládě. Tam to fungovat nemůže.
Trochu rozdílný případ bylo Německo. Kde se roztříštěné země a v podstatě německé pronárody podařilo spojit jakousi společnou ideou (velko)Němectví na bázi jazykového nacionalizmu, pocházející tuším od Hegla (více viz pangermanizmus). Ovšem cena, kkterou za tuto homogenizaci Německo, Evropa a svět museli zaplatit, byla obrovská.
Sovětský svaz pak byl (A neosovětský svaz stále je) gulagem národů. Sajuz něrušimij garantovala knuta a teror, který přesahuje rámec článku.
Taková Jugoslávie se koncem století stala Rakousko-uherskem v malém. Národy, slepené v umělý konglomerát, dokonce i s uměle slepeným jazykem (srbsochorvatština) . Když pak chtěly jít svoji cestou, centrální vláda tvrdě zasáhla.
Mělo li právo na samostatnost Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a hercegovina, Kosovo... Proč totéž právo nemá mít Katalánsko ? Situace nemlich stejná. Různé jazyky, různé národy v jednom státě, Historie násilného potlačování projevů samostatnosti nebo jen svébytnosti (zákaz Katalánských jmen, střelba po lidech, používající Katalánský jazyk). Jakási okleštěná (vykleštěná) autonomie....
Jak to dopadlo v Jugoslávii, víme všichni. Španělský premiér má v Katalánsku kliku, že během policejních zákroků nikdo z voličů referenda nezemřel. Obávám se že to bychom e potom nestačili divit.
Velkým sklamáním je však reakce Evropských politiků a diplomatů. Prostě si nad policejním násilím umyli ruce. Titíž politici, kteří mají veliký problém např s Polskem, Maďarskem, kde mají plné ústa demokracie, titíž politici, kteří - kdyby se to co se děje ve Španělsku stalo kdekoliv jinde (Sýrie, Ukrajina, atd), by se předháněli s odsudky, najednou drží huby a basu se Španělským premiérem Rajoyem.
Jenže ono nelze ohýbat zásady, když se nám hodí ! Jedna plus jedna jsou vždy DVĚ. Lid, který jest původcem veškeré moci a deleguje jí státu a potažmo vládě, má kdykoliv právo tuto delegaci neposkytnout, nebo jí odepřít. A vláda, která v daném případě sáhne k násilí, nemá právo existovat. A nebo nemá morální právo dále řídit daný národ/území.
Tato ztráta legitimity názorem lidu platí úplně stejně v Komunistickém Československu po 17.11 1989, tak jako platí v Sýrii, kdyý polovina národa (a nejen ručníkářští fanatici) vypověděla Bašáru Adsadovi poslušnost. Platí to i ve Slovinsku, Chorvatsku, Kosovu a Černé hoře při rozpadu jugoslávie. Platilo to úplně stewjně i na Ukrajině, kde lidé vypověděli poslušnost Janukovičovi.
Ostatně, je až zarážející, kolik má Katalénské referendum společné právě s Maidanem. Jak vláda Janukoviče, tak vláda premiéra Rajoye se pomocí justice a na míru šitých zákonů, podrazů, naschválů a opatření pokusila věc zakázat. Poté sáhla k násilí. V případě Ukrajiny se jednalo o porušení lidských práv.
A najednou, podle Evropských politiků o porušení lidských práv v případě Katalánského referenda nejde, ale pouze o "vnitřní záležitost Španělska". Vláda premiéra Rajoye tak dostala v podstatě volnou ruku k užití jakéhokoliv násilí.
Ukazuje se, že Evropští politici an-block mají plné huby DEMOKRACIE jen tehdy, když je samotné vynáší k moci a instaluje ke korytu. Jakmile je však tatéž demokracie odmítne respektovat, nebo chce sesadit, hned jsou po ruce policejní mlátičky, pendreky a plastové projektily.
Takzvaným demokratickým "hlasem lidu" se budou Evropské elity ohánět jen tehdy, když jím mohou legitimizovat svou moc (Když Bůh už vyšel z módy) . Když jim však hlas lidu LEGITIMITU odebere, to bude zle. Klidně nás třeba rozjezdí tankama jak na náměstí Nebezkého klidu.
A to je to nejdůležitější poselství, které zatím katalánské referendum vyslalo do světa. Jestli jsem dosud měl o Evropě nějaké iluze, nyní je již nemám.
PS: jedno velké smeknutí klobouku před Havlem, Klausem a Mečiarem, že dokázali rozdělit federaci bez krveprolití a násilí.
