Vláda, která pošle na své občany mlátiče, nemá nárok existovat

Kdyby volby (mezi něž samozřejmě počítá i referendum) mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Hořkost tohoto bonmotu uvedli v realitu Španělé v Katalánském referendu o nezávislosti, kter se zakázat alespoň pokusili. Pendreky

Záběry, které  jsem doufal, že v takzvaně SVOBODNÉ a DEMOKRATICKÉ Evropě, která se právě tou svoji svobodou a demokracií pyšní jak páv ocasem,  nikdy neuvidím.

Policejní mlátičky, těžkooděnci, pendreky, plastové projektily. Na koho útočí ? Na koho mlátičky Španělská vláda poslala ? Na kriminálníky nebo na pouliční vandaly ? Na zločince ? Ne poslala je na lidi, které ostentativně pokládá za vlastní. Poslala je proto, že si tito lidé dovolili  "vládě" odepřít její legitimitu nad národem  a nad územím, kde žijí (tedy vlastně o její legitimitě pouze HLASOVAT).

Katalánci, alespoiň signifikantní jejich část, nechtějí být součástí Španělska. Přinejmenším Španělska tak, jak jej známe dnes. Referendum pak mělo, v případě jeho úspěšnosti, znamenat odepřením legitimity sooučastné Španělské vládě nad Katalánským lidem a územím.

Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali bylo centrální Španělskou vládou  uplatněno v praxi.  Cituji.

Sepsat seznam mediálních agentur propagujících katalánské referendum, převzít centrální kontrolu nad katalánskou pokladnou a k tomu nařídit bankám zablokovat kreditní karty všech vládních agentur Katalánska. To vše v souladu s rozhodnutím španělského národního soudu postavit plebiscit mimo zákon. Když se k tomu přidá zadržení 14 vysokých představitelů katalánské samosprávy včetně viceprezidenta Oriola Junquerase a postoupení tamní autonomní policie Mossos d’Esquadra centrálnímu ministerstvu vnitra, vypadá to v lepším případě jako samovůle zpolitizované justice. A opět v souladu se zákonem, nepřestává Španěly a celý svět ujišťovat předseda vlády v Madridu Mariano RajoyZdroj: https://ekonomika.idnes.cz/komentar-spanelsko-katalansko-referendum-fin-/eko-zahranicni.aspx?c=A171003_355441_eko-zahranicni_rts

Obrázek, kdy se Katalénští hasiči spojili do živého řetězu, aby těly bránili  VOLIČE  před španělskou policií, ve vmě zanechal hluboký dojem.

O Rakousko - Uhersku  se  mluvilo jako o  "žaláři národů" . Habsbursko - Lotrinská dynastie pod sebe v průběhu století shromáždila řadu historických zemí, území a národů.  A samozřejmě, poměrně tvrdě se vypořádaávali s jakýmkoliv náznakem separatizmu. Výsledkem byl  v podstatě nesourodý konglomerát. Z hlediska geopolitického možná mocnost, s potenciálem stabilizovat Evropu.Jenže uvnitř slepenec.

To mohlo fungovat v středověké vazalsko vládcovské koncepci států, kdy moc vycházela z osoby či rodu panovníka, tato byla daná Bohem, smlouvami, manželskými svazky atd  - a lid držel hubu.  V modrerním pojetí demokratického státu  však veškerá moc pochází Z LIDU a jest  LIDEM DELEGOVÁNA (propůjčena) státu a vládě. Tam to fungovat nemůže. 

Trochu  rozdílný případ bylo Německo. Kde se roztříštěné země a v podstatě německé pronárody  podařilo spojit jakousi společnou ideou (velko)Němectví na bázi jazykového nacionalizmu, pocházející tuším od Hegla (více viz pangermanizmus).  Ovšem cena, kkterou za tuto homogenizaci Německo, Evropa a svět  museli zaplatit, byla obrovská.

Sovětský svaz pak byl (A neosovětský svaz stále je) gulagem národů. Sajuz něrušimij garantovala knuta a teror, který přesahuje rámec článku.

Taková Jugoslávie se koncem  století stala Rakousko-uherskem v malém. Národy, slepené v umělý  konglomerát, dokonce i s uměle slepeným jazykem (srbsochorvatština) . Když pak chtěly jít svoji cestou,  centrální vláda tvrdě zasáhla.

Mělo li právo na samostatnost  Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a hercegovina, Kosovo... Proč totéž právo nemá mít Katalánsko ? Situace nemlich stejná. Různé jazyky, různé národy v jednom státě,  Historie násilného potlačování projevů samostatnosti nebo jen svébytnosti (zákaz Katalánských jmen, střelba po lidech, používající Katalánský jazyk). Jakási okleštěná (vykleštěná) autonomie....

Jak to dopadlo v Jugoslávii, víme všichni. Španělský premiér má v Katalánsku kliku, že během policejních zákroků nikdo z voličů referenda nezemřel. Obávám se že to bychom e potom nestačili divit.

Velkým sklamáním je však reakce  Evropských politiků a diplomatů. Prostě si nad policejním násilím umyli ruce. Titíž politici, kteří mají veliký problém  např s Polskem, Maďarskem, kde mají plné ústa demokracie,  titíž politici, kteří  - kdyby se to co se děje ve Španělsku stalo kdekoliv jinde (Sýrie, Ukrajina, atd), by se předháněli s odsudky, najednou drží huby a basu se Španělským premiérem Rajoyem.

Jenže ono nelze ohýbat zásady, když se nám hodí !   Jedna plus jedna jsou vždy DVĚ. Lid, který jest původcem veškeré moci a deleguje jí státu  a potažmo vládě, má kdykoliv právo tuto delegaci neposkytnout, nebo jí odepřít. A vláda, která v daném případě sáhne k násilí, nemá právo existovat. A nebo nemá morální právo dále řídit daný národ/území.

Tato ztráta legitimity názorem  lidu platí úplně stejně v Komunistickém Československu po 17.11 1989, tak jako platí v Sýrii, kdyý polovina národa (a nejen ručníkářští fanatici) vypověděla Bašáru Adsadovi poslušnost. Platí to i ve Slovinsku, Chorvatsku, Kosovu a Černé hoře při rozpadu jugoslávie. Platilo to úplně stewjně  i na Ukrajině, kde lidé vypověděli poslušnost Janukovičovi.

Ostatně, je až zarážející, kolik má  Katalénské referendum společné právě s Maidanem. Jak vláda Janukoviče, tak vláda premiéra Rajoye se pomocí justice a na míru šitých zákonů, podrazů, naschválů a opatření pokusila věc zakázat. Poté sáhla k násilí. V případě Ukrajiny se jednalo o porušení lidských práv.

A najednou, podle Evropských politiků o porušení lidských práv v případě Katalánského referenda nejde, ale pouze o "vnitřní záležitost Španělska". Vláda premiéra Rajoye tak dostala v podstatě volnou ruku k užití jakéhokoliv násilí.

Ukazuje se, že Evropští politici an-block mají plné huby DEMOKRACIE jen tehdy, když je samotné vynáší k moci a instaluje ke korytu. Jakmile je však tatéž demokracie  odmítne respektovat, nebo chce sesadit,  hned jsou po ruce  policejní mlátičky, pendreky a plastové projektily.

Takzvaným demokratickým "hlasem lidu" se budou Evropské elity  ohánět jen tehdy, když jím  mohou legitimizovat svou moc (Když Bůh už vyšel z módy) . Když jim však hlas lidu LEGITIMITU  odebere, to bude zle.  Klidně nás třeba rozjezdí tankama jak na náměstí  Nebezkého klidu.

A to je to nejdůležitější poselství, které zatím  katalánské referendum vyslalo do světa. Jestli jsem dosud měl o Evropě nějaké iluze, nyní je již nemám.

PS: jedno velké smeknutí klobouku před Havlem, Klausem a Mečiarem, že dokázali  rozdělit federaci bez krveprolití a násilí.