Že to různí euroúředníci mají v hlavách vyraglováno, jest věc známá. Aféry s nařízenou kulatostí jablek, zelenosti okurek a zakřivenosti banánů ostatně mluví za vše. Jejich nejnovější výtvor však všechno toto zdaleka předčí.
Když jsem si před cca měsícema půl dělal Aprýl, v podobě článku o "Evropské směrnici Regulace Vakua", kterýžto fiktivní (zatím .o) ) legislativní institut Bruselu měl za cíl regulovat nebezpečné vakuum, které volně vypuštěno, jak občany tak zlovolnými korporacemi, ředí atmosféru a spoluzpůsobuje globální oteplování, netušil jsem že se asi stejně smysluplné a fyzikálně na hlavu postavené směrnice dožiju v reálu a aprýl to v žádném případě nebude.
Ta nejnovější Euroturboidiocie na kvadrát se jmenuje "ZÁKAZ NEÚSPOORNÝCH TOPINKOVAČŮ A VARNÝCHG KONVIC ". Na první pohled to vypadá bohulibě. Ale už na ten druhý pohled je to sprominutrím napřesdržku. Perlíkem po kulách totiž eurobyrokraty mlátí - tetička FYZIKA.
Oni Bruselští Eurohujeři nejsou s fyzikou na štíru poprvé. Už takzvaná dieselgate ukázala, jak moc jsou eu regulace mimo mísu. Neustále se spřísnující emisní podmínky pro automobily již dávno dosáhly hranice, za kterými se normální automobil vyrobit prostě nedá. Výsledkem jsou nízkoobjemové motory typu HTP , přezdívané "hovno to pojede", přeplňované, hnané na hranici výdrže materiálu a chcípající po 100 kkm.
A samozřejmě homologační testy a oficiální měření spotřeby, které s realitou provozu na komunikacích nemají společného vůbec nic. Aby se auta do těchto Eurolimitů vůbec vlezla, ohýbají se testovací metodiky takovým stylem, že se pomalu ani nepočítá že vůz jede po silnici a že by na jeho karoserii působil odpor vzduchu, o valivém odporu pneumatik raději nemluvě. Celou Dieselgate tak vlastně umožnil rozdíl mezi REALITOU a na hlavu postavenými limity, prosazené Eurobezmozky. A ten rozdíl mezi realitou a podmínkami k splnění eurolimitů byl tak markantní, že šel bez potíží softwarově detekovat.
Ale budiž. Ne každý se vyzná v autech.Ale varnou konvici na čaj viděl každý úředník. A jak funguje, jest snad každému jasno. Jernom ne v Bruseli.
Tak to tedy pro žáčky zvláštní školy zvané Euroinstituce, kteří fyzice ve škole příliš neholdovali, vysvětlíme hezky polopatisticky.
Fyzika nás učí, že existuje veličina, zvaná měrná tepelná kapacita. Udává, kolik musíme jednomu kilogramu určité látky dodat energie (práce), abychom zvedli jeho teplotu o 1 stupeň .
Energie = hmotnost * tepelná kapacita * rozdíl teplot
neboli vzoreček klasický
Q = mc(T2-T1)
Měrná tepelná kapacita vody jest dle wikipedie 4180 Joulů na kilogram a stupeň Kelvina. Tedy že jednomu litru musíme dodat 4180 Joulů energie abychom jej ohřáli o jeden jediný stupeň.
Vezměme příklad: máme 1 litr vody (tedy 1 kg) teplé 20 stupňů a chceme ji zahřát na bod varu tedy na 100 stupňů ve varné konvici s příkonem 2000W.
Rychlým dosazením do rovnice Q = 1*4180*(100-20)
zjistíme že na přivedení 1 litru vody 20 C teplé k varu je potřeba 334 400 joulů. Tuto energii prosě vodě musímne dodat, děj se co děj, a to jakýmkoliv způsobem.
V našem případě má konvice příkon 2 000 W. Z fyziky víme, že jeden Watt za jednu sekundu vykoná práci (předá enegii) pravě jeden J. 2000 W konvice tedy za sekundu předá 2000 J energie. Prostou trojčlenkou tedy dostáváme, že 2000Wattová konvice nám litr vody uvaří za 167.2 sekund.
Co se milí Eurobyrokrati stane, když použiijeme ekologicko-úspornou konvici s příkonem jen 500W ? Ušetříme kolik ?? Sprominutím houbelec.
Množství práce (energie), které je potřeba dodat litru vody z našeho příkladu zůstává stejné, fyzikální zákony totiž zaplaˇpánbůh serou na Brusel z vysoka. Abychom vodě dodali potřebnou energii, potřebujeme čtyřikrát delší čas ! Je to úplně stejně logické, jako že napouštět bazén menší trubkou potrvá déle.
Takže výsledek celé slavné unijní regulace varných konvic je - že Nula od nuly pojde. Takže to vlastně není takový průšvih, viďte. Mnohé Eurokrávoviny dopadly mnohem hůře.
Naopak, průser to je, neboť jsme v minulké úvaze brali pouze ideální případ a nepočítali ZTRÁTY.
Z hlediska terodynamiky je sice taková vyhřívací spirála zařízení téměř 100 procentně účinné. 100 procent příkonu se prostě nepromění v nic jiného nežli teplo. Nicméně, toto teplo neohřívá jenom vodu uvnitř, ale i masu konvice, a sprostředkovaně také vzduch okolo.Ale k tomu se vrátíme.
Ztráty dále nastávají na přívodních šňůrách, kontaktech termostatu, vidlicích a spojení konvice se základnou. díky takzvanému "přechodovému odporu". Kamarád si dal práci a tyto přechodové odpory u běžné čínské konvice změřil. Výrobek s příkonem 1200 W vykázal přechodový odpor 0,46 ohmů. Long story short, ztráta v přechodových odporech a šňůrách v onom konkrétním případě činí cca 12.4 W což je něco málo více než jedno procento. Zde může být racionální základ, snížením proudu se sníží ztráty na těchto přechodových odporech díky ohmově zákonu. P=R * I na 2 . Tedy snížením příkonu na polovinu, klesnou ztráty na čtvrtinu.
Ovšem už tak malé a bezvýznamné ztráty. Chápal bych, kdyby se jednalo o zařízení jedoucí v kuse stovky hodin ročně. Ale varná konvice jede pouhé minuty denně. Ostře to připomíná Murphyho zákon:
Starejme se o krtince, hory se už nějak protlučou.
Prodloužením doby ohřevu nám ovšem jiné ztráty vzrostou. Jsou to ztráty, které jsou závislé na čase . Tedy jde o to, kolik energie po dobu ohřívání unikne do prostoru. Stěnou konvice, tepelnou vodivostí okolního vzduchu., infračerveným vyzařováním atd. A zde platí, že čím kratší dobu tyto ztráty necháme působit, tím lépe. Prodloužíme li dobu ohřevu, snížíme jeho efektivitu. Což je přesně OPAK, než to o co Bruseli prý jde.
V naší analogii s napouštěním bazénu si můžeme představit ztráty jako prostý fakt, že má bazen díru. A touto dírou nám uteče určitá část dodané vody. Respektive, že nám utíká třeba 5litrů vody každou sekundu. A protože v bazénu zůstane jen tolik vody, kolik tam lejeme mínus tolik kolik vyteče dírou, jest zřejmé, že čím slabším čůrkem bazén plníme, tím delší dobu to bude trvat, tím více vody za tu dobu stihne dírou vytéct. a čím slabším přítokem plníme, tím je plnění méně efektivní.
Jediné způsoby, jak poněkut (jednotky procent) zvýšit účinnost varné konvice je izolovat její stěny třeba skelnou vatou, použízt izolační materiál přímo na výrobu stěn knvice, snížit plochu povrchu stěn, tedy udělat z ní kouli.(v bazénové analogii - aspoń částečně ucpat díru) Ale administrativní snížení příkonu ? To nic neřeší a dokonce všechno ještě zhorší. Což je znalost z oblasti středoškolské fyziky.
A jak už to bylo v případě žárovek, kdy se po jejich zákazu přestaly prodávat jako svítidla ale jako lokální elektrická topidla (viz heatball) , budou si lidé místo varných konvic postižených eurobefelem kupovat prostě klasické ruské SAMOVARY.
Což v případě elektrických samovarů není v podstatě nic jiného, nežli vysoce neefektivní varná konvice (neefektivní, neb má stěny z vysoce tepelně vodivého plechu a ne z relativně tepelně izolačního plastu - a tedy řádově vyšší tepelné ztráty ).
Ale Euroouřada bez mozku bude spokojen. A totéž v bleděmodrém lze napsat o topinkovačích i fénech na vlasy a sušičích na ruce, které chce Euronedouk také zregulovat.
Jedná se zkrátka o elementární fyzikální krávovinu a osobně bych teď nechtěl být v kůži učitele fyziky autora tohoto europaskvilu. Neb bych se musel hanbou propadnout na druhý konec galaxie.
PS: Na odlehčenou: Chodil PánBůh po světě a z velkého pytle rozhazoval po světě blbce, debily, idioty a kretény. Když v tom zakopl o pobřeží a u Brusellu ten pytel celý rozsypal. Podíval se na zem a povídá: No co, sbírat vás už nebudu. EU bude sídlit tady !
