Poslední dny před volbami zuřila kampaň a jak se čas krátil, nabývala na intenzitě. Všechny strany se sebevědomě předháněly, stavěly na obdiv, nebo slibovaly hory doly černý les a aj pár hektarů okolo. A těch vůdců s novými koncepcemi, novými nápady a návody, co valí do hlav občanům.
A toho upřímného patosu, bití se v prsa a přesvědčení co je pro lidi nejlepší a co budeme dělat těďka zrovinka tak a tak, ačkoliv jsme stejě plameně hlásali minulé období něco jíného. Nebo v nejhorším případě něco proklamovali a něco jiného ve skutečnosti způsobíli.
A tehdy se to stalo. DejaVu.. Ten zážitek již jednou prožitého. To se tehdy psala osmdesátá léta. Poté co v SSSR jistý Leonid Iljič spočinul u základů Kremelské zdi, následován v poměrně rychlém sledu několika nevýraznými papaláši, nastoupil Michail Gorbačov.
Vědom si skutečné tristní situace a ekonomických průserů, pokusil se o totéž, o co se pokusili Pražští komunisté v roce 1968. Tedy o reformu socializmu. Politika glasnosti, kdy se smí otevřeně mluvit o problémech, o kterých sice každý vědel, ale veřejně se o nich mluvit nesmělo neb to byla letenka na m,nohaleté prázdniny na jistém souostroví - nikoliv v Karibiku ale za polárním kruhem , zvané Gulag.Správně si uvědomil, že každý systém řízený výhradně autoritou, bez zpětné vazby zákonitě zdegraduje a nakonec se rozloží. Stejně tak si správně uvědomil, že mechanizmy, kterými se řídí tehdejší národní hospodářství, jsou nevýkonné, zastaralé, nepružné a neosvědčily se v konkurenci s tzv kapitalistickou cizinou.
Protože "Sovětský svaz" byl nejen "mírovou hrází" ale i "náš vzor" a sním "na věčné časy", a tedy že jsme z ruska okopírovali co šo, koncentráky a politickými procesy a čistkami počínaje, začali se i naši, čeští nomenklaturně normalizovaní kádři termíny jako glasnosť a Přestavba ohánět, až jim od huby fičelo. Bohužel, jen od úst., nikoliv od rukou. Otočili kabáty, doufajíce, že se vlastně nic měnit nemusí, že zase lidi něčím oblbnou.
Tehdy na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců dne 5.05.1987 byl pronesen jeden z nejzámějších (hned po Červeném Hrádku), nejvelkolepějších a není třeba zdůrazňovat, že i jeden z nejodvážnějších projevů České historie.
Pan herec Miloš Kopecký , kterému už bylo blivno z toho cirkusu v kultuře a ve společnosti, a jak později i přiznal, i samotnému ze sebe, z toho, na čem se účastí....
Odmyslíme li si z projevu části poplatné době, respektive nahradíme li je mutatis mutandis za reálie dneška, zjistíme že zejména dnes, v této předvolební sicuaci, jeho projev sedí na naše politiky jako příslovečná pérdel na hrnci.
S trochou jedovatosti nelze než konstatovat,že zatímco soudruzi se zmohli na jednu přestavbu za 20 let, my máme perestrojky v každé partaji před každýma volbama. Poslechněme si, co na adresu politiků - neúnavných představitelů včerejška, navlečených v kostýmech nových koncepcí, nového myšlení a nového světonázoru na cestě k zaběhlému korytu tehdy Miloš Kopecký řekl.
Jen škoda, že se dnes u nás také nenajde taková osobnost, která by se dokázala dostatečně moudře, elegantně a kriticky vyjádřit k žumpě českého politického veškerenstva.
Co dodat. Dnes je první den voleb. Prosím, než vodíte lístek do urny, skuste uvažovat. Slovy Miloše Kopeckého z onoho projevu: Je třeba přinutit vítr aby se přizpůsobil ostříhané ovečce, Vyrábět boty tak aby padly člověku, nikoliv osekávat člověka , aby se vešel do bot ! Ale zvážení, která strana nenabízí víc než překabátěnce a která chce ostříhané ovce nechat zmrznout, a která má ambice přitesávat člověka do bot, to už je na svědomí a hlasu každého z nás.
PS: Pro zájemce, kompletní znění projevu M . Kopeckého najdete ZDE . A kdo by se chtěl podívat, jak s projevem naložilo tehdejší Rudé Právo (o kterém se říkalo "lže jak když rudý právo tiskne"), může najít tento odkaz. Je komické, jak komunističtí cenzoři tehdá byli nuceni škrtat i vrchního guru Gorbačova, ale i zmínky o Karlu Marxovi... .o)
