Když dva říkají totéž...

Když dva říkají totéž, ještě to nemusí být totéž. Občas však stojí za to postavit ona "totéž" do kontrastu. Možná vyplynou na povrch zajímavé souislosti, možná přinutí trochu k zamyšlení.




Za trochu lásky šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v lednu – ale v duši věčný máj,

šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,

šel pouští – a měl v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

 

Muž, Básník

---------

...je sžírán pocitem viny a studu, strachem a nejistotou; je plně zaměstnán - má-li to štěstí - dosahováním svých sotva znatelných fyzických pocitů, nicméně je posedlý šoustáním; přeplaval by řeku blití a slezl horu sraček, kdyby věděl, že na něj čeká vstřícně naladěná číča. Klidně ošoustá i ženu, kterou pohrdá, kdekterou kolozubou ježibabu, ba co víc: je ochoten za požitek zaplatit.

 

Žena, Feministka.

---------

Prakticky tentýž obsah, avšak slova -  diametrálně odlišná. Proč asi ?  Interpretaci tohoto kontrastu však milerád přenechám ctěným čtenářům a čtenářkám.

 

Autorem první ukázky je Jaroslav Vrchlický (Okna v bouři), druhou má na svědomí radikální feministka Valerie Solanas (Scum manifesto)

Autor: Martin Prášek | úterý 5.10.2010 21:49 | karma článku: 10,10 | přečteno: 1093x