Akt občanského zoufalsví.

Úvaha o jedné polehčující okolnost, která v  našem právním řádu schází, ke škodě slušného občana

Jste majitelem auta a již po páté vám jej vykradou. Pětkrát jdete na policii, pětkrát sepisujete protokol, pětkrát za měsíc dostanete ono známé ODLOZENO. Po šesté máte kliku a zloděje v autě chytíte. Zpřerážíte mu všechny hnáty, koneckonců  i za jeho předchůdce. Chyba. Přijedou policajti, tentokráte na vás,  a jdete sedět a chlapovi s nenechavými prsty platíte a platíte...
Důchodce má chajdu a už po páté jej vykradli. Pětkrát jde na policii, pětkrát sepisuje protokol, pětkrát pak za měsíc dostane ono známé ODLOZENO.Po šesté nainstaluje do dveří chaty samostříl, který hajzlíkovi ustřelí nohu (nebo třeba hlavu). Policie, vyšetřování soudy. Ale ne pro zloděje ale pro občana který bránil svůj majetek v situaci kdy mu jej ti kdo od toho jsou (tedy policie a justice) ochránit nedokázali.
Franta  je zručný v elektronice a má baráček. Už po třetí dává nové měděné okapové svody. Pokaždé volal policii pokaždé půl dne sepisoval, mnohdy dokonce svoje okapy našel ve zběrně v městečku. Jednou se dokonce stalo, že policisté přijeli a chytili. Aby je ovšem posléze propustili a ještě tentýž večer je potkal na ulici, z čehož si odnesl zlomenou ruku a měsíc pracovní neschopnosti. I postaral se Franta, aby na příště při odmontování okapu na něm objevilo tvrdých deset kilovolt. Na což samozřejmě doklepal nějaký zloděj kovů. Policie houkačky, sirény.  Vražda !
Pepovi ukradli z dílny rádio. Už po pátý vypáčený mříže a nářadí a nástroje fuč. Tak se jednoho dne dožral, koupil od větnamců za pár kaček nějaký nablejskaný  přehrávač. A jelikož byl dobrý v chemii, věděl co s čím namíchat a jak. A čekal jako rybář. Až jednoho rána...  Rána.   Nástražné zařízení zařízení fungovalo skvěle.Hasiči, televize, sanitky, silná prohlášení  na kameru. Rasově motivovaný útok, hrůza. Plný noviny, a jednou nad ránem Pepovi domů vtrhne URNA, zastřelí preventivně jeho psa, domlátí jej, s kulometem pod žebry naloží do vrtulníku. A už se může v base těšit na monstrproces a mediální lynch. A nikoho nebude zajímat, že aby to vyčistilo byt romského zloděje, musel nejdřív tento zloděj přelést plot, vypáčit mříže a Pepově dílně ulechčit krom nářadí a strojů za desítky tisíc i o to nastražené rádio.   
Předchozí příběhy jsou fiktivní ale rozhodně ne nereálné. Mají však jedno společné. Nikdy není potrestán zloděj, ale vždy je souzen ten zoufalec, který sáhnul k hrubé záplatě na hrubý pytel jako k poslední možnosti, když  policie a justice - tedy složky které tady od toho jsou a ktreré si platí ze svých daní jen tak mimochodem, selhaly a on nechce dál být pro nepřizpůsobivé dojnou krávou. Právo u más straní holt lumpům.

Co takhle zavést "Akt občanské zoufalosti" do zákonů jako velmi výraznou polehčující okolnost ? Povolte občanům "pasti na škodnou". Jako jasnou zprávu zlodějům, že když je u toho občané chytnou, mohou to od občana schytat a to i za ty předchozí ? Že krást je riskantní podnik, ve kterém mohou velmi snadno dojít k ůhoně a že v momentě kdy kradou, nepožívají žádné právní ochrany. Že se pak budou bát chodit krast ? Ale o to snad všem jde,  zákonodárcům, policii i justici. Nebo ne ?