Uříznutá koňská hlava v posteli …

… aneb vzkaz někomu, kdo má rozumět. Takto čtu na pokračování dávkovanou kmentovanou, pardon spektakulární podívanou a poslouchanou zaměstnávající náš mediální a politický prostor.

V tomto příběhu se podle mne už vůbec nejedná o pány, jejichž roztomilé soukromé žvatlání máme tu čest či smůlu (vyberte si dle své chuti) poslouchat v uplynulých dnech. Oba pánové jsou dnes již buď jak buď bez reálného vlivu a jsou vytěsňováni ze svých, dosud mateřských organizací a struktur - dobře jim sluší titul „has been“. Zveřejnění jejich konverzace, výběr témat, dat, pomlk v nich a mezi nimi je však podle mě čitelným vzkazem od „někoho jiného někomu jinému“. Od někoho říkající tímto „komusi“:“Nech toho, co děláš, nebo tě stáhnu zaživa do pekla. Podívej, co všechno umím. Podívej, co všechno mám k dispozici“.

Zkusme tuto optiku aplikovat a věci začínají dostávat jiné tvary. Úlohy a prohlášení našich politiků (a to hlavně těch nejvyšších) náhle dostávají novou dimenzi. V žádném případě nejsme svědky samo-čistící funkce systému, pouze některé rodiny obhospodařující privatizované státně-rozpočtové toky zalehly na matrace a obětovaly dvě figury dost vysoké na to, aby to bylo vidět, ale dost ohrané na to, aby to něčemu opravdu vadilo. Jen blázen se může radovat z toho, že se ocitl uprostřed mafiánského vyřizování účtů – zde totiž vždy dochází ke krveprolití. Zatím, ale opravdu jen zatím, krvácí naše rozpočty, doba však svou nervozitou, necitlivě moderována a poštívaná mainstream tiskem, televizí a nezodpovědnými prohlášeními politiků je víc a víc posouvána k extrémním polohám. Zapomínají naši režiséři zpravodajských kompro-her na známou pravdu z divadelnictví, že pokud je na scéně kanón, musí se z něj vystřelit?

K nadcházejícím svátkům velikonočním nám všem chci popřát pokornou a zklidňující meditaci, klidnou mysl a díky ní i schopnost prohlédnout kouřovou clonu nastrčených mediálních hrátek a jít po opravdu skutečných problémech, v nichž se tato země topí.