Při vší úctě k postiženým, pozůstalým, mrtvým a poškozeným přírodní katastrofou „Frankenstorm“ Sandy v USA, doporučuji nám všem napřít zrak a pozornost k domácímu „počasí“. Nečas, jenž se nám hrozí převalit přes naši českou zahrádku má charakter superbouře na hladině rozpočtů ČR, jakou jsme zatím (chvála Bohu) nepoznali.
Nejhorší na celé věci je to, že jsme všichni, bez rozdílu v pozici rukojmí úzkých, stranických, nebojím se říct, kmotrovských praktik. Náš premiér, jenž jako první úředník této země, má sloužit celé zemi beze zbytku, si pro své vlastní pohodlí, pro klid na čištění vnitrostranických půtek dovolí odložit maximálně důležitá hlasování na „později“, na dobu lepší, až bude vědět, jak se usnesli kongresoví šíbři. Slibuje si totiž, že v kuloárech i na plénu oněch 6 „rebelů bez koryta“ – dostane rozum a změkne. Mě osobně je opravdu jedno, že pan Nečas vede ODS, je mi i jedno kam a jak ji vede, či nevede. Není mi však jedno, že vede naši vládu a kam ji vede, a jak a kam vede celou Českou republiku. Zkusím tady vyjmenovat aspoň základní ohrožení (jak je vnímám):
- Rozpočtové provizorium (hrozí nám zastavení veškerých projektů, čerpání bude možno jen na to nejnutnější – veškerý rozvoj už tak nesmyslně poškrtaný se zastaví).
- Nejistota v oblasti daňové – vůbec není známo, jaká výše DPH bude v příštím roce.
- Důchodová reforma se zablokovaným prováděcím předpisem (zde se podle mě připravuje privatizace veřejných fondů bez jakékoliv záruky plnění pro ty, kteří si tento systém vyberou, nebo do něj budou nucení povinně vstoupit – pro takové jednání je vžité vcelku přiléhavé označení „loupež za bílého dne“).
- Rozpad systému zdravotní péče vlivem faktického krachu systému zdravotních pojišťoven v Česku (celkem hezky popsáno například zde: http://www.blisty.cz/art/65818.html ).
- Prohloubení krize v ČR – výše zmíněné body budou mít silně negativní vliv na hospodářskou sféru. V tuto podzimní roční dobu vrcholí ve všech firmách, organizacích, podnicích napříč všemi odvětvími od průmyslu po zemědělství (malých i velkých, českých i nadnárodních) tzv. budgetování (krásné české slovo) – veškeré subjekty si připravují plány na projekty, investice, další rozvoj na nadcházející rok. Jak tyto plány mohou dát vůbec dohromady, kdy kromě „běžné nejistoty“ mají do své kalkulace započítat i zatím zcela neznámou výši DPH (kde rozdíl mezi plánem a skutečností může činit velmi významné sumy, na jejichž krytí formou rezerv nemají naše „vydojené firmy“ dostatek rezerv). Myslíte, že za takových podmínek budou rozpočty pro-investiční či spíše při zdi stojící, udržovací či rovnou restriktivní. Nejvíce mě mrzí fakt, že tento stav nám nepřinesla tlaková níže, ani nařízení Bruselu, a už vůbec ne nikým nevolený NGOistický spolek pomahačů Pravdolásky. Tento nemožný stav nám vyprodukovala naše rozpočtově odpovědná koaliční vláda společně s pro-národním buditelem, t. č. prezidentem. Dopad dalšího ochlazení rozvoje firem má pak už jasné důsledky: další nárůst nezaměstnanosti, další firmy ukončí nebo nezačnou aktivitu v ČR, další snížení spotřeby obyvatel, další snížení výběru daní. Jak bude reagovat naše vláda? Nechte mě hádat: dalšími škrty a zvýšením daní, utlumováním vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví, osekáváním sociálních programů, další privatizací veřejných fondů, dalšími nesmyslnými projekty…
To, že se skutečně děje něco podivného je zřejmé i z chování parlamentní opozice. Kromě tvrdé rétoriky, na níž má každá opozice nezadatelné právo, nelze přeslechnout i hlasy volající po rozumu a nabídky na schválení „aspoň nějakého rozpočtu, aspoň nějakého dopředu známého rozpětí DPH, aby to bylo aspoň tak, jak to je dosud …“ Toto je na české poměry nebývalý jev. Jak se zachová naše vládní koala, zda dá přednost vnitrovládním a vnitrostranickým půtkám, či v zájmu země půjde s ostatními stranami k pumpám, ukáže vývoj nejbližších dnů. Dny, které přicházejí, ovlivní naši zemi více, než si myslíme.
