Noc dlouhých hlasů

Noc ze 7. na 8. listopadu roku 2012 si dobře zapamatujme. Jsme svědky revoluce, parlamentního puče a vzhledem k datu se nemohu ubránit historickému šklebu: u nás to šlo i bez výstřelu z Aurory.

Shrňme si aktéry a jejich činy:

• „Rebelové“ skládají poslanecké mandáty – poté co jsou seznámeni s návrhy výkonného místopředsedy strany. To je sám o sobě výkon hodný komentáře. Ty rozhovory bych fakt chtěl slyšet, předložené argumenty a návrhy bych chtěl znát. To musela být "nálož".
• Noví poslanci složili poslanecký slib (a možná x slibů dalších …) a naučili se „mávat“ – trochu umělecký dojem kazí poslanec nepravomocně soudem odsouzený. Ale počítají se hlasy, „na morálku a umělecké dojmy sere pes“.
• Ve VV se projeví hlasy rozumu a vzniká velmi odpudivý, ale mimořádně efektivní hlasovací slepenec - hotov odmávat vše, co se mu sponzor do „mávadla“ dá. Hlavně, že se mává. “ Komunikace a procesy“ jsou zjevně optimálně nastaveny.
• Vláda s programem nezvyšování daní, prosadí další zvýšení daní. Vláda rozpočtové odpovědnosti prosadí církevní restituce, o jejichž právním a ekonomickém rámci neexistuje konsensus ani na úrovni respektovaných expertů. Neexistuje ani shoda a přijetí v církvích. Marny jsou petice, marny jsou hlasy vybízející k serióznímu uchopení tématu. Společnost „en bloc“ a politická opozice jsou proti. Společenský dialog k problému je nulový  - závazek a rozpočtová zátěž však na desetiletí dopředu – to vše v situaci, kdy země jede „dolů vodou“ a obrat v nedohlednu.
• Opozice chvíli piští, klne, navrhuje, obstruuje, s očima plnýma pomsty a zloby nakonec odchází ze sálu. Svítící výsledek hlasování je jediným svědkem, že to co se děje, není jen sen či absurdní drama. Zapamatujme si, kdo, jak a zda hlasoval – toto jsou jména strůjců dluhu a prohlubujícího se národního neštěstí.

V noci v Česku odkryl karty a v plné nahotě se ukázal úplně nový režim než ten, který kandidoval ve volbách. Demokracie je v reálném ohrožení, pokud již neskonala. Necháme politikům klid na další práci?