Vypečené vánoce stromeček a perníčky

Letos nebudeme péct, ani zdobit stromeček ani kupovat dárky. Původně jsem chtěla zkusit perníčky, nikdy jsem to nedělala, ale od té doby, co mám doma časopis (od r. 1981) plný receptů a návodů na perníčky, se na ně chystám. Nerada vařím nerada peču. No, letos jsem to chtěla změnit. Lákalo mě hlavně zdobení perníčků, i když nejsem nijak výtvarně nadaná, chtěla jsem to zkrátka zkusit. Nadhodila jsem to doma a se zlou potázala: „Prosím tě, nepeč, je to suchý tvrdý těsto, nikdo to jíst nebude...“ A když se k tomuto názoru přidala ještě kamarádka, smířila jsem se s tím, že letos opět perníčky nebudou. Nešla jsem si ani koupit nové tvary formiček jak jsem si plánovala.

já

Stromek jsme se též rozhodli, že nebudeme žádný zdobit... je to zbytečné, děti tu nejsou, jehličí brzy opadá... a mě odpadne strach v lese... Sice jsem si nedovedla představit konec roku bez stromku, ale tomu jsem nevěřila. Říkáme si to už několik let a stromek nakonec vždycky je.

Byl pátek a manžel musel do Písku. „Zajeď se podívat k lesákům do hájovny,“ napověděla jsem mu, že tam jsme už několikrát koupili pěkný a levný stromek.

„Nebo ne, řekli jsme, že letos stromek nebudeme zdobit, zapomeň na to.“ - nejlepší věta jak dostat chlapa tam kam chci. V ten moment začne přemýšlet, proč stromek tak strašně nechci, když on ho vlastně chce. A bylo to.

„Přivez' jsem ti stromek!“ hlásil mi vítězoslavně při návratu. Ještě mi radostně sdělil, že usmlouval cenu ze dvou stovek na jednu a že nám malý stačí. Jistě, lásko, když na to přijde, ozdobím i koště.

První předsevzetí v tahu. Já beru klacky foťák a jdu se z toho vyšlapat!

Druhý den byla sobota. „Koupil jsem ti perníkové těsto! Pro radost!“ hlásil mi vítězoslavně, na tváři úsměv od ucha k uchu! „Cože? Jasně jsme se domluvili...“ a spustila jsem proud nadávek a výčitek a přidala i rýpnutí, že je „postiženej nákupama a slevama“ Vadilo mi úplně všechno, chtěla jsem si těsto uhníst sama, dát do něj dobroty, dle zkušených kuchařek na netu, a hned ho zpracovat a koupit si nové formičky, což v sobotu odpoledne už nešlo.

„Ty toho naděláš, tak já to upeču“ a pustil se do toho, což mě rozzuřilo ještě víc, neboť to nebyly perníčky, ale normální vykrajované slepované a čokoládou polévané tvary cukroví s perníkovou příchutí, navíc to naskládal do krabičky dřív než zaschla poleva takže – jednolitý slepenec.

„Ty mě tak štveš“ mrskla jsem druhým těstem na stůl a pustila se do toho. Vykrajovala rádýlkem kolečka a čtverečky, na manžela jsem se nepodívala, protože bych určitě viděla jeho potutelný úsměv „já věděl, že budeš ráda.“

Vzal si letitý časopis a předčítal: „použijeme formy jako na linecké anebo si vystřihněte z papíru a nožem vykrajujte...“

Takže mi musel nakreslit srdíčko, až napotřetí mělo ten správný tvar, a rybičku, jenže to byl spíš žralok, kapříka jsem si namalovala sama. Protože se mi ty tvary líbily a šlo to celkem rychle, stáhla jsem z plechu kolečka a čtverečky a převálcovala na srdíčka rybky a žraloky.

Pak manžel pekl a upečené pomazal žloutkem a já z bílku, cukru moučky a citronové šťávy vyšlehala hustý sladký sníh (tak hustý, že když misku otočím, nesmí vypadnout) a lžící napěchovala do igelitového pytlíku (velký asi jako dlaň) se zipem. Pak jsem se inspirovala malováním 30 let starého časopisu, ale i nejnovějšími malůvkami na youtube (jednu jsem tam sama dala s laskavým svolením autorky http://www.youtube.com/watch?v=Qvi3sNsvjy8) a konečně se pustila do malůvek. První ozdoby nic moc, pak jsem pochopila, že nejdříve obrysy, pak vyplnit a už to šlo.

Nakonec jsem musela manžela pochválit, že těsto mělo výbornou chuť a bylo měkké i bez čekání na rozležení. Druhé předsevzetí v tahu.

Perníčky jsem rozdala a všechny baby nutila nejdříve ochutnat a všechny chválily a já věřím, že ne jen ze slušnosti. Opravdu bylo těsto výborné, tímto chválím výrobce

Vltavotýnské lahůdky http://www.vltavotynskelahudky.cz/vyrobky/cukrarske-vyrobky

Pro úspěšnost „přinesl jsem ti další těsto, bylo už poslední!“ hlásila mi má láska, ve středu znovu. Nepřekvapil mě. Stihla jsem si koupit nové formičky, podkovu, kometu a zajíčka, hvězdičky jsem dostala... jen ta srdíčka jsem opět vykrajovala nožem podle papírové předlohy. Zdobení už byla radost a pak jsem je opět rozdala – vzala jsem si dobrou radu k srdci: „Jen po takovém vánočním cukroví neztloustneš, které rozdáš!“ Funguje to, mám o půl kila míň! Dnes jsem rozdala poslední perníkové srdíčko – místnímu bezdomovci.

Jsou přece Vánoce! Zdraví štěstí a pohodu nejen u vánočního stolu, přeji Vám všem!

Ps. Beru klacky, foťák a jdu se projít. Ano, Vánoce letos chystá babina a já mám čas pro sebe. Pro sebe! Sníh sice slezl, ale venku vykukuje sluníčko a láká mě ven. Tak jdu!