Ať chceme nebo ne, týká se to nás všech a dnešní liberální rodičovská výchova se stává tyranií nejen
já
jejich vlastních potomků, ale často i celé společnosti.
Vše začíná v rodině a ve státě.
Stát dává ZADARMO z našich daní a NIC za to NECHCE!
Zadarmo sociální dávky (i mateřskou) a nic za to nechce (ani řádnou výchovu potomků). To asi není v pořádku. Dříve každý věděl, že chce-li jíst musí taky pracovat.
Ale dnešní stát (i celá společnost, svět...) vychovává tak: Ty nemáš, nevadí, ostatní ti dají (ať chtějí nebo ne) a obdarovaný si to vysvětlí po svém: Nemám, někdo dá! Nedá dost? Zbytek si ukradnu. Za 4999 Kč se toho pořídí dost a ani mě za to nezavřou.
Příště si ona bohatá společnost rozmyslí, zda mi radši rovnou nepřidá formou nějakých dávek...
Neboť, kdo stou almužnou má vyjít? Vždyť to na cigarety, alkohol a hrací automaty absolutně nestačí!
Pak jsou tu ještě děti. Ano, i děti těchto lidí potřebují nejen jídlo, ale i kulturu, oblečení, školy, školky atd. STÁTE, STAREJ SE!
Že chce máma večer do divadla? A co má být? To, že má malé dítě, neznamená, že bude po večerech doma!
To, že dítě probrečí valnou část nočního představení, mámě absolutně nevadí. Jaksi jí ani nedojde, že to dítě se jen dožaduje svého práva na klidný spánek v pohodlné postýlce. Ono to nedochází ani té mámě, jejíž už žvatlající capart se o půl jedenácté v noci nahlas dožaduje: „Maminko, pojď domů, chci spinkat.“
Chápou to všichni ostatní rušení diváci (ale nedovolí si mamince kecat do výchovy), jen maminka marně vysílá:pššš pššš.
Přeci neodejde uprostřed krásného divadelního představení...
Význam slova MATEŘSKÁ dovolená jaksi vůbec nechápe. Ona má přeci krásnou placenou dovolenou!
I ostatní maminky to tak chápou. A než by šly se svými ratolestmi do parku na houpačky, vysedávají s nimi v cukrárnách... po jejich odchodu musí nastoupit uklízecí četa, setře rozlité limonády, seškrábe šlehačku ze zdi a příště místo ubrusu prostře omyvatelné prostírání a místo polstrovaných židliček se objeví plastový nábytek...
pak s nimi přijdou domů a tu „zvěř“ pustí maximálně do kuchyně či pokojíčku.
Na otázku, jak dokážou udržet obývací pokoj v tak dokonalém pořádku, se vám dostane odpovědi: „Sem „zvěř“ nesmí!“
Už chápete? Někde se vyřádit musí.
Jen co začne dítko navštěvovat školu, zjednají si rodiče hned na začátku pořádek. Běda tomu, kdo by se na jejich potomka jenom špatně podíval. A na konci školní docházky si jen postesknou: „My nevíme, co s ním...“
Maminky dohnaly tu výchovu do takové dokonalosti, že už si i různá kulturní zařízení pletou s výchovnými zařízeními.
Na dětská představení, kina či divadla, dovedou své ratolesti na čas, zeptají se na stopáž a zmiznou, a objeví se na konci.
Na dětská představení doprovází maminy snad jen kojence – sám ještě nesedí a v přítmí se krásně nakojí...
Průšvih nastává, pokud pohádka skončí dřív, než podle plánu anebo je zápletka tak dramatická, že se dítko bojí a hledá mámu. Kino a divadlo opravdu není hlídací agentura pro děti!
Pak se nemůžeme divit, že si děti onu liberální výchovu vykládají po svém.
A ani škola není pasťák ani vězení a děti se jen chovají tak, jak byly rodinou, ale i společností vychovány.
MOHOU VŠECHNO a NEMUSÍ NIC !
