Ty se máš, ty máš chlapa!

A proč? Proč mám tohle pořád poslouchat?

Já

Já se mám? Ale vážené svobodné a hlavně rozvedené dámy já vám za vaší samotu nemohu!

Každý sám strůjcem svého osudu... Chlapů je! Jen si vybrat! No, a pak už stačí jen málo: VYDRŽET! V dobrém i zlém... Nic není jen růžové. A neznám ideální manželství. Všude se řeší problémy a všude to občas skřípe, někdy víc, někdy míň. Ale důležité je uvědomit si, že zase vyjde slunce.

Problémy se vyřeší anebo vyšumí a vzpomínat se bude už jen na to hezké. A když se naučíte žít s vědomím, že bez toho, co jste si právě prosazovali a kvůli čemu vlastně ta nepodstatná hádka vznikla, se dá taky docela dobře žít, budete se dobře mít. Děti vyrostou, odejdou a zbydete si s manželem sami (-y?). Samy (-i), s manželem či bez. A obojí má své výhody i nevýhody.

Pokud jste se rozhodly žít samy, nebude vás doma nikdo čekat, celé večery na vás nikdo nepromluví, kromě televize či rádia. Kamarádky nemůžete taky každý večer navštěvovat, leda byste založily „spolek zhrzených dam“...

Pokud setrváte v manželství, patrně si nebudete moci dělat, co vás zrovna napadne, přeci jen jste dva, a tak si musíte vzájemně vyhovět.

Jednou půjdete na fotbal, který vás sice nezajímá, ale možná konečně zjistíte, co na tom ti muži mají :-) a podruhé půjde on s vámi do divadla, a vy si nebudete připadat jako vdova, a on, i když by se raději věnoval gaučinku s Tv ovladačem v ruce a lahváčem v druhé..., možná zjistí, že i vážná hudba může být natolik zajímavá, že se mu podaří i neusnout!

Taky vám leccos opraví, zapojí, vymaluje, nakoupí a těžké věci odtahá... A když ho budete správně motivovat a vést, občas (než zjistí, že ho to vlastně baví) vám i uvaří nebo pozve na oběd či večeři do restaurace (pokud nebude žgrloš a nebude pořád počítat jak levně by se to pořídilo doma...), zryje a poseká zahradu.

Za to všechno mu občas vyperete (sama byste neměla ani půlku té špíny), uklidíte (sama byste tolik nenadrobila, nenaprášila, nenacákala v koupelně na zrcadlo a kachličky...), uvaříte kus masa ( i když ho sama nemusíte – vždyť semínka jsou tak zdravá...) a odpustíte mu, že nevymění vymotanou roličku od toaletního papíru, že občas nechá prkénko nahoře, že kouří na záchodě a někdy třeba i v ložnici, taky mu prominete, že smrdí , prdí, krká, chrochtá, posmrkuje a chrápe tak, že budí i nájemníky sousedního bytu, že nepoužívá voňavku a myje se jen někdy (ruku na srdce, občas se to povede i nám dokonalým...) a že večer dělá politické rozbory či analýzu domácí kasy anebo začne spílat nad nezdárnými potomky, za jejichž špatné vychování můžete samozřejmě vy.

Taky se připravte na to, že pokud se vrátíte ze zaměstnání, sauny či aerobiku v jinou dobu než obvyklou, budete muset čelit výslechu typu: kde jsi byla, tak dlouho, s kým jsi tam byla a proč vlastně?! A vy si musíte dát bacha na to, co a jak odpovíte, protože např. odpověď typu: Franta přišel pro Majku a pozval nás na jedno... by taky nemusela projít, neboť mužské ego je velmi křehké a musí být neustále hýčkané. V horším případě by mohlo dojít i na domácí násilí, a tak je lépe odpovědět: ale zdrbly jsme si s Marií na rohu.

Ano i o tomhle je soužití. Ale má to i své světlé stránky. Bojí se o vás, stejně jako vy o něho, a pokud se nedostavíte

v obvyklou nebo dohodnutou dobu, vystavujete ho( nebo on vás) nemalému stresu, který potom ventiluje hádkou (vy, vyčítáním a slzami). Ale je dobré vědět, že je někde někdo, kdo vás má rád, má o vás obavu a těší se na vás.

Ale protože jste na všechny vydání (za byt, energie, opravy, auto) dva, zbude vám častěji i na výlety, sport, kulturu i jinou zábavu.

A ještě tu máme milou tchyni a ještě milejšího tchána.

Závěrem bych chtěla říct, že jsem v manželství celkem šťastná, i když... sem tam nějaká ta přeháňka, ale po dešti vždycky vyjde slunce a svět je vždy o něco hezčí. Muže mám ráda a vy všechny rozvedené a zhrzené přestaňte mi (nám vdaným) závidět, hlavu vzhůru , usmějte se a rozhlédněte se!