Sotva vyhráli socialisti, už tu máme podpulťáky!

Ano, staré „dobré“ časy se vracejí... a to ještě ani nemáme národní podniky.

Makro České Budějovice, neděle 30.11.2008 před polednem.

Kdo by rád nenakoupil za dobrou cenu? Když máte štěstí, koupíte i maso za poloviční cenu. To se stává, když nákupčí neodhadne objednávku. Pak jsou tady prodavači, kteří hlídají datum spotřeby a zboží, kterému končí záruka (většinou až druhý den) vytřídí, odvezou do skladu, sepíší, přecení (většinou o 50%) a vyvezou zpět do chlaďáku na místo předem k tomuto účelu vyhrazené...

Jojo bejvaly to zlaté časy. Dalo se koupit krásné maso vepřové, hovězí, kuřecí... téměř pokaždé, nezřídka i maso klokaní, bizoní, divočina. I fajnšmekr si přišel na své a nemusel ani sahat hluboko do kapsy.

Jak říkám, bejvávalo!

Než jsme vyrazili za sportem, zajel se i tentokrát manžel podívat do „psího“ koutku.

„Nic tam není, ale zrovna tříděj'...“ hlásí mi, a tak neochotně souhlasím k prozkoumání nabídky tohoto obřího supermerketu.

Vzpomněla jsem si na fleesové dámské budndy nabízené v letáku tento týden. Moc hezké, s bílým beránkem uvnitř. Jen mě trochu zarazilo, že jsou ještě i ve velikosti L. Vyhledám výrobce: Bangladéš. No co, alespoň si jí vyzkouším. Ale ouha je nějaká těsná a k zapnutí mi schází dobrých 10 cm. Lehce jsem vyhledala o dvě čísla větší (což mnohdy nelze), oblékla, zapla a připadala jsem si jako v neoprénu. Vrátila jsem bundy zpět a s lehkým srdcem je opustila. Stejně ty nakrabacené zipy (což se stává, když vpracujete kratší zip do bundy než je třeba) dělaly bundu nenositelnou (asi to nebyl úmysl, neboť v některých byl téměř rovně).

Já vím, cena odpovídá kvalitě, ale kvalita na výrobku nebyla uvedená žádná, takže by měla být ta nejlepší.

Ale vraťme se k oddělení masa. Jdeme právě včas, maso se vyváží. Ale, co to? Nedojede ani do chlaďáku a už přiskakuje jiný nedočkavý zákazník a maso prohlíží už na manipulačnim vozíku.

„Pojď sem, tady si vyber,“ volám na manžela, který už čeká v chladírně a ukazuji na vozík, kde leží 5 beden! krásného masa a pán zrovna prohlíží obrovskou kýtu a přehazuje jí do svého vozíku.

„Můžeme se taky podívat,“ vylekám oba účastníky toho podivného kšeftu.

Evidentně zaskočeni, mrknou na mě, pak na sebe a slova se s klidem ujme prodavač manipulant ( nebo to byl vedoucí?)

„Ne, tohleto tu bylo ZAMLUVENÉ,“ a pán už nic neprohlíží, rychle přeháže všechny bedny a spěšně bez rozloučení, bez zbytečného upozorňování na sebe odchází.

„Jestli si chcete počkat, tak ještě budu přeceňovat, tak za půl hodinky to tam bude,“ snaží se nás uchlácholit pracovník, neboť jsem si neodpustila poznámku, že se nám staré pořádky vracejí, že podpulťáky byly za bolševika...

Manžel se rozpačitě usmívá a vleče mě pryč, ale já vím, že zlost s ním lomcuje a celá neděle je v tahu, protože o tom bude pořád mluvit.

Šouráme se pomalu pryč, nahážem do košíku pár krámů a jdeme k pokladnám. Čekat se mi tu půl hodiny nechce, ale když zaplatíme, nedá to manželovi a jde se ještě podívat „na slevy.“

Za chvíli je zpět a nese si vítězoslavně balíček kuřecích jater a já mám opět po náladě, nemám je ráda. Ale nevadí, já si udělám rybu, co na mě čeká doma v mrazáku.

„A jinak tam nic nebylo?“ ptám se pro jistotu

„Jo, bylo. Prasečí nožky, kožky, kuřecí krky a vnitřnosti!“

Jsem ale ráda, že vím, že si stačí zavolat a zamluvit předem zlevněné maso. Donedávna tam totiž nechtěli zamluvit ani matraci v akci a zaměstnanci si ani nesměli kupovat slevněné zboží, protože zaměstnanci tam byli od toho, aby zboží se starším datem upotřebitelnosti dávali dopředu, respektive nové zboží doplňovali dozadu a tím docílili optimálního prodeje bez zbytečných ztrát a s co nejvyšším ziskem.

Časy se měěěěěěěěěěěěnííííííííí