Roman Postl = René Plášil

Všichni,co rozhodují o propuštění odsouzených

za vzorné chování, by měli povinně shlédnout časosběrný film Heleny Třeštíkové „RENÉ.“ Pak by pochopili, že propuštěný se jen těžko vrací do běžného života, že potřebuje zvláštní pomoc a dohled. Možná by nemuseli být čtyři zbytečně zmařené životy.

Sehnat práci (nejraději rovnou s platem manažera) je mnohdy nadlidský výkon těžko splnitelný pro studované s praxí – bez razítka – propuštěn z výkonu trestu. A chtít do ní chodit...?

Recidivista Plášil to ve filmu pěkně vysvětluje: „Chodit do práce - ráno vstávat a večer sedět doma, protože šetřím na byt, auto, sedačku... tak mi už nezbyde na hospodu - nic pro mě.

A tak, jen co vyjde z kriminálu krade. Je to ten nejjednodušší způsob jak se dostat k penězům a koupit si, co bude chtít a hlavně HNED! Vykrade i Helenu, přestože snad jen ona jediná mu v životě nejvíc pomohla.

Paradoxně je René ve vězení spokojený: „Je tu řád, vím, co přijde...“

A tak chodí do práce, ví, kdy je snídaně, práce, oběd, volno, večeře, procházka ve vlastní kóji ,má střechu nad hlavou, teplo, světlo, i televizi ( - neví, že tohle všechno musí někdo platit, a že venku to bude nejspíš on, kdo se bude muset postarat o placení složenek, možná dřív, než dostane první výplatu), je slušný, nekonfliktní a za slušné chování vždy znovu propuštěn (nebo vlastně potrestán, že o tyhle všechny výhody přišel?).

Jenže venku najednou neví jak žít, jak naložit s nabytou svobodou a nejpozději do půl roku je zpět za mřížemi.

„Posledních jedenáct let jsem strávil ve vězení...“ vyznal se též Renda.

To ovšem neznamenalo, že byl jedenáct let vězněn. Odsouzení bylo většinou cca 20 měsíců, půl roku svoboda, kterou využíval jen k opatřování si peněz (zlodějnama) na alkohol a děvky, a zase zpět do basy.

Poprvé byl odsouzen za krádež VIDEOKAZET 5ks a BONBÓNŮ nezjištěné množství v hodnotě asi 500 korun ( ano z dnešního pohledu směšné, ale v té době bylo takových zlodějíčků podstatně míň) a naposled za vykrádačky v hodnotě asi osm set tisíc, z čehož mu soudci dokázali jen asi tři sta tisíc – v obou případech dostal stejný trest – 20 měsíců.

Jednou se dokonce snažil podnikat (živnostenský list si pořídil na Slovensku, kde měl čistý trestní rejstřik...) s alkoholem a cigaretami – pančovaným bez kolků - jak jinak a naposledy prodal i videokameru, kterou mu pořídila Helena, aby s ní sám natáčel svůj život na svobodě.

„Milá Heleno, kameru už nemám a stejně jsem s ní natáčel jen porno...“ končí svou zpověď Renda, už opět za mřížemi.

Jen naiva si může myslet, že recidivista se ve vězení změní.