Když nám kamarád Jirka před pár lety vítězoslavně sdělil, že se s manželkou přestěhoval do sousedního města, čímž si vyřešili problémy rušení nočního klidu sídlištními vandaly, tiše jsme jim záviděli.
(K rodinné pohodě to však přispělo pramálo...)
Na jeho nabídku, že nám též pomůže najít bydlení v klidné části stejného města, jsme nereagovali, ale zajímali jsme se , zda bude měnit zaměstnání.
„Nebudu. Patnáct let dojížděla manželka, tak teď budu dojíždět já,“ smál se, že mu přesně stejná doba schází do důchodu, takže to tak bude spravedlivé.
Když jsem na podzim byla na koncertu Evy Urbanové, smáli jsme se s přáteli, s kým že to Jirka přišel. Před koncertem usilovně sháněl lístky, prý hlavně pro manželku.
Jí jsem dlouho neviděla (a znám jí vlastně jen od vidění), a tak jsem si nebyla jistá, ale ani známí nevěděli, s kým že to Jirka přišel. Tuhle dámu neznal nikdo.
„S ředitelkou technických služeb,“ dostalo se nám vysvětlení druhého dne.
„Manželce nebylo dobře,“ přidal strohé vysvětlení.
Dobře se bavil jen Jirka, jak nás pěkně dostal.
Uskutečnily se další akce – divadla, premiéra filmu. Jiřík vždy sháněl lístky na vyprodané vystoupení: „Manželka by strašně chtěla jít...“
Lupeny vždy sehnal, ale situace se pokaždé opakovala.
Jirka sháněl nakonec kohokoliv, jen aby lístek nepropadl. Do sálu pak vstupoval vždy s jinou babou s potutelným úsměvem na tváři, zda ho sledujeme...
„Manželce se udělalo nevolno...“
„Manželka musela urgentně odjet na služební cestu...“
„...má důležitou poradu v práci...“ atd. atd.
Už tehdy v nás hlodaly pochybnosti o věrohodnosti jeho omluv své drahé polovičky.
S úsměvem jsme je přijímali... A dnes to přišlo:
„Tak už bydlím jinde,“ BOMBA!
„Mám svůj byt, ještě řešíme rozdělení majetku...“ sdělil Jiřík vesele a dobře se bavil naším zkoprnělým údivem protaženým obličejem.
Nevím, co se mezi nimi stalo tak hrozného, ale nedávno byli synovi na promoci a zanedlouho půjdou druhému...
Děti se ožení, odstěhují a oni si mohli konečně užívat jako za svobodna...
Každý, kdo má děti ví, že nejvíc problémů v partnerském životě vyvstává kolem výchovy potomků a uspokojování potřeb všech členů rodiny a sladit zájmy všech v jednu jedinou společnou akci, je nadlidský výkon s nejistým koncem.
Druhý problém, který musím chtě nechtě dnes a denně řešit je mojí kamarádky.
Když jí začal haprovat vztah s partnerem, tak místo aby pracovala na jeho zlepšení a stabilitě, začala hledat novou známost. Marné bylo moje varování, že to špatně dopadne a skončí vztahy oba...
Ano, a už se tak stalo a já jsem nyní bombardována plačtivými dotazy: „Co mám dělat?“
