Balíček sušenek

To byly děti ještě malé a jezdily jsme s nimi každý víkend k rybníku do karavanu stejně jako manželovi rodiče. Večer jsme sedávali u ohně, ale jednou hodně pršelo a každý byl zalezlý ve stanu či karavanu, tak i my dali děti spát a v druhé půlce karavanu jsme se chystali mastit karty. Chlapi venku kouřili a já chystala na stůl a přišla tchýně a přinesla sušenky BEBE. Mrkla jsem na ně a pomyslela jsem si: no, takové předložit manželovi, tak mě asi požene-má rád s čokoládičkou. Ale dala jsem je na misku, uvařila kafe, nalila panáky a přidala slané keksy.

Rozdala jsem karty a zavolala mužský. Děda přišel, usadil se a začal si rovnat karty, maně sáhl po sušence BEBE a zakousl se.
Pak přišel manžel, přehlédl stůl a spustil:
"Co to tu je za sušenky! Takový bez chuti (tenkrát nebyly ani sladké ani slané, prostě bezchutné), nějaký psí krekry nebo co?" spustil proud slov a já ho nestihla zadržet. Jen jsem otevřela pusu a mrkla na tchýni.
Ta jen zalapala po dechu: "Prosiiiim?" natáhla ústa... a uraženě se otočila, chtělo se jí brečet.
" No, takový suchary, kdo to má žrát? Dědo, nejez to! Tobě to chutná?"
"No, když jiný nedostanu..." přisadil si děda.
"Dej sem nějaký pořádný sušenky, polomáčený nemáme? A tyhle vyhoď, ty nikdo jíst nebude!" houkl směrem ke mně.
Na ta slova už tchýně neměla ani odpověď a jen se výhružně podívala na dědu.
To už jsem se smála na celé kolo a mezi smíchem jsem sdělovala manželovi:
".. ty sušenky přinesla maminka" 

"...kdybys už přestal, lásko," 

"Co, ty jsou od matinky? Proč jsi mi to neřekla? ... No, to jsou moc dobré sušenky... dědo, dej si taky ... podívej jak jsou dobré...!" a rychle jednu snědl, ale tchýni už nepřesvědčil.
A u nás se nikdy BEBE neobjevily. Ne tak u tchýně! Naučila se BEBE promazat čokoládovým krémem a podávat jako řezy a věřte, jsou výborné! A manžel je ještě dlouho dostával darem, samozřejmě suché!