Otče náš, jenž jsi na nebesích, bud' posvěceno tvé jméno. Přijd' tvé království. Stan' se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Modlitebník často vymýšlí Pánu Bohu úkoly. Jeho modlitby jsou podobné magickému zaříkávání.
Slova "stan' se tvá vůle" jsou myšlena jako nařízení pro Boha, aby vyslyšel naší vůli. Pán Bůh ale není žádný automat na přání, je to svrchovaný a všemocný Bůh, který potrestá každého, kdo by bral jeho jméno nadarmo do úst. Slovo Pán Bůh se stane prázdným, jako zrušené telefonní číslo, na které se nedá dovolat. Slova "stan' se tvá vůle" musíme chápat, jako ztotožnění se s jeho vůlí, to je se vším tím, co nám Bůh dává. Máme všechno, co život přináší, chápat a pokorně přijímat jako Boží vůli.
Náš denní chléb dej nám dnes.
Pánu Bohu se líbí, když mu děkujeme za všechno to samozřejmé a obyčejné, kterým někdy i pohrdáme. Líbí se mu, když mu děkujeme a chválíme ho i za to zlé, nejenom dobré, které často nechápeme, proč dopouští. Má to ale nějaký dobrý význam a Bůh je vždycky spravedlivý. Máme také děkovat za Jeho blízkost ve zdánlivě běžných věcech.
A odpust' nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
Bůh se s námi ve všem ztotožn'uje. Pokud se nám něco líbí, líbí se to i Bohu. Pokud nám někdo něco udělá, ulpívá na našem viníkovi hněv Boží, to je náš hněv. Sám Bůh bez naší prosby nikomu neodpustí. My také sami bez Boha nikomu neodpustíme. Bohu se tedy líbí, pokud prosíme za odpuštění pro své viníky. Tím vlastně prospíváme sobě, protože pokud my odpustíme i nám Bůh pak odpustí naše přestoupení.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvobod' nás od zlého.
Modlitba je zakončena prosbou o zbavení všeho zlého, všech našich hříchů, kterými se Bohu vzdalujeme a zaháníme tak štěstí a radost, která plyne z Jeho přítomnosti v našich srdcích.
