- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mares je porad ve fazi puberty, slava mu stoupla do hlavy, snad jednou pochopi, jaky je ....ehm, sto dukatu.
Proboha, Vy až z Ameriky sledujete naše "serebrity" Teda takovou popularitu bych zrovna u Mareše nečekala.
Osobně si myslím, že instituce "manželství" není ani tak přežitá jako spíše mírně zprofanovaná. Fascinují mě ty bombastické svatby za x tisíců, statisíců a za rok, dva tři neméně bombastické rozvody... v mírnějším provedení i u takové obyčejné Mařenky a Pepíka v Horní Dolní. Štěstí a záruku vám ten papír stejně nezajistí, pocit povinnosti jednoho k druhému, uvědomění si vzájemných závazků stejně jako sounáležitost v případných průserech musí vycházet zevnitř nás, nikoliv z papíru zvaného oddací list a okroužkovaného prstu. Akorát to vysvětlujte rodičům...:)) BTW: spousta protiargumentů (společný majetek, jiná jména dětí a maminky, dědictví, důchody, ztížená možnost informovat se na zdravotní stav při nemoci apod.) je už dneska taky mimo mísu. Tyto zcela pragmatické (i když připouštím důležité) záležitosti dnes jdou bohudík velmi krásně ošetřit i jinak než manželstvím.
To, co píšete je samozřejmě pravda ... napadají mě jen dva momenty, kdy má manželství svůj jasný smysl a to daný ze zákona, v případě dětí a v případě skonu jednoho z partnerů. Asi se taky dají oba momenty vyřešit mimo manželství, ale i já jako liberál mám tak nějak pocit, že děti by měli mít manželé a stejně tak jaksi lépe společensky vypadá vdova, než bývalá přítelkyně svého přítele, který skonal ... Je to dáno asi tradicí, kterou mám zadrátovanou někde v hlavě ... ...
Ač nemám o panu M. valné mínění (pár jeho spolužáků z VŠ je mými kamarády a vrstevníky), tak jsem se domníval, že ho manželství (a hlavně děti) zkrotí, že se usadí a trochu zpomalí. No vida, mýlil jsem se, pan M. si to celé prostě musí vyžrat "do dna". Zkušenost je totiž nesdělitelná a život není o cifře v daňovém přiznání k dani z příjmů ani o počtu "přefiknutých rostěnek".
... třeba na to po třetím manželství přijde ... je mladý, má dost času ... ...
špatně čtete bulvár, oni se nerozvádějí ale pouze rozcházejí a jestli napořád to ukáže čas
upřímně řečeno: ono to snad někoho překvapuje? :-)))
Nic víc. Není to vyvrcholení ničeho. Jde pouze a jen o majetek.
... přesně tak to viděl můj profesor češtiny a po letech jsem mu musel dát za pravdu ...
Napsal jsi to hezky, jen si myslím, že na Tvé otázky nikdy nikdo nemůže narovinu odpovědět. Já osobně věřím tomu, že i ti lidé ze ,,šoubyznysu", když do manželství lezou, tak si myslí, že je to ,,nafurt". Takových nás bylo hodně i mimo světla ramp a prostě se to někdy nepovede, jen ti, Tebou jmenovaní, mají tu smůlu (občas je to štěstí). že jsou víc na očích, než Franta Novák ze Lhoty. Taky jsem říkal v životě dvakrát ,,ano", takže vím, o čem je řeč Ahoj V.Kroupa
Vidíš, a Ty jsi vlastně odpověděl na to, co jsem, v podstatě, tak trochu sugeroval. Oni nejsou ničím jiní, horší, lepší, jen jsou prostě v hledáčku kamer a na prvních stránkách, protože tam bývají jak při příjemných, tak při nepříjemných událostech. Je to jejich volba. Díky moc za odpověď Vláďo. PS: Jinak tedy, abych byl upřímný, vedeš 2:1
trefně jsi to nazval "sňatkoskeptik", ale to já jsem i co se těch "obyčejných" manželství týká
... je za tím vlastní zkušenost Jano nebo jsi ta rozumější a učíš se z chyb ostatních? ... ...
tak. Podívejte se kolem sebe a zjistěte jaké priority dneska lidé mají. Málo kdo má a tím se nechci dotknout těch, kteří je mají, jako prioritu rodinu. Ono se tím musíte vzdát hodně věcí, třeba ustoupit ze svých zájmů a být prostě jeden tým. A věřte, že až budete jednou starý, tak zjistíte, že to co v životě nejvíc stálo se za to "rvát" byla právě ta rodina. Protože až se dožijete úctihodných let, tak pro Vás partner, se kterým jste prožil to krásné a i špatné a procházel tímto období s Vámi, že máte radost ze svých dětí a následně vnoučat, pravnoučat kteří Vám ten život na konci života zpříjemní. Teď už mluvím za své rodiče...
Protože až Vám bude nejhůř, tak Vám opravdu pomůže jenom ta rodina. A pak když někdo rychle zbohatne a neumí se s tím vyrovnat? Kolik mu asi zůstane opravdových přátel, když zase zchudne? A kolik věcí OPRAVDU potřebujete k tomu abyste byl štastný?
Moc hezky napsáno, paní Alko, děkuji ... vystihla jste to přesně ... Mám osobní zkušenost a to kdykoliv podepíšu, že nic jiného, než rodina vás v případě problémů nezachrání, čímž myslím např. vztah mí rodiče versus já ... Proto jsem dole psal o té mladické nerozvážnosti, proto v mládí si tohle člověk prostě neuvědomí ... vzhledem k tomu, že už nejsem nejmladší a blíží se mé, poněkud drastické jubileum, určitě okolo toho jubilea napíšu, jak to vidím já, co mě v životě podrželo a drží a nebude to daleko od toho, jak jste to hezky napsala ...
Mareš a dítětem atd. To jako přijde do všech schránek? Opravdu nechápu
Nedivil bych se, kdyby šla časem média tak daleko, že byste to dostal domů přímo s volebními lístky, ale prozatím postačí, myslím, první stránky běžný periodik ... ...
" Jen si myslím, že pokud má mít manželství dlouhodobý smysl, pak je od počátku lepší myslet na to, zda-li splňujeme pro manželství podmínky..." Od kterého počátku ? Prvního, druhého nebo toho posledního... Víte autore, ono se to ve dvaceti ( plus mínus) krásně sní o tom, jak spolu ti dva budou celý život šťastni až do smrti :-) Osobně obdivuji každého, komu se to podaří a v manželství netrpí.
Zřejmě jsem se špatně vyjádřil ... myslel jsem, před počátkem manželství ... ... ono by někdy vůbec nebylo na škodu ze slovníku slovo sny v některých situacích vypustit ... sny můžeme mít o partnerovi, ale ten se nemusí stát našim manželem nebo, to je teď moderní, registrovaným partnerem. Manželství má mnohem blíž k vzájemné smlouvě, z níž vyplývají povinnosti a závazky, než k romanticky prožitému odpoledni na zelené louce ... Už je mi podstatně víc, než dvacet, tak třeba o tom už něco vím ...