Co je hrdinství? Mašínovi v. ministr Julínek

Před hodinou přineslo iDNES informaci, že ministr zdravotnictví Julínek poskytl bezprostřední pomoc při nehodě, kdy byl motocyklistou sražen chodec. Po poskytnutí první pomoci předal pokyny zraněnému a dohlédl na práci zdravotníků z přivolané sanitky. Bezděky tak pan ministr "nastavil zrcadlo" všem diskuzím, které se tady odehrávají, protože ve světle jeho činu je nyní myslím mnohem jasnější co je a co není hrdinství, které si zaslouží medaili.

Aby bylo jasno. Osobně považuji jednání bratří Mašínů a jejich snahu o způsobení škody bývalému režimu za přiměřené situaci a jejich počínání při útěku z republiky, z jejich pohledu, pro jistotu ještě jednou, z jejich pohledu, za naprosto transparentní, adekvátní době. Je zapotřebí si uvědomit, že bylo krátce po válce a všichni měli v té době mnohem blíž k násilnému řešení situací, než je tomu dnes. Byli v tísni, režim po nich šel a proto není možné považovat v globále jejich čin za agresivně míněný, ale za přiměřenou obranu a jejich odchod z republiky za jediné možné řešení vlastní situace.

Nicméně tímto činem pomohli především sami sobě, jejich čin odskákala celá řada jejich známých a rodinných příslušníků a o tom, že by v dalších letech nějak zásadně promlouvali do situace v tehdejším Československu, připravovali pád komunismu, případně se na jeho pádu u nás aktivně podíleli, opravdu nevím.

Hrdinstvím, zasluhujícím medaili, by mělo být označováno konání, kdy pomáháme bezprostředně jiným, k jejich prospěchu, nikoliv, když je likvidujeme ve jménu prospěchu vlastního. A toho se, bohužel, Mašínovi dopustili. Chápu je jako anti-komunistické bojovníky, nechť jsou zapsáni v knihách dějepisu a budiž příkladem protikomunistického odboje u nás. Ale jako lidé, za své lidské, či spíše nelidské činy a především za brutální vraždu bezbranného člověka, si žádnou medaili nezaslouží.

Mohu si myslet cokoliv o zdravotnické reformě, ale v mých očích dnes ministr zdravotnictví neobyčejně stoupl. Nikoliv jako ministr zdravotnictví, ale jako člověk. Jako příklad bezprostředního jednání směřujícího k záchraně lidského životě, tedy toho nejcennějšího, co máme. Jako příklad jediného jednání, za které bychom se neměli zdráhat udělovat medaile.