Buďme svorni! Sláva Velkému Vontovi, čest poraženým ...

"Proradnost Bratrstva kočičí pracky dosáhla vrcholu!" Hřímal ze svého postu Velký Op. Jeho nekonečný monolog ale nikdo neposlouchal. Za jásotu Vontů vystoupil Losna na klubovní vůz Modrého květu a začal odříkávat Vontský slib. Širokko, daleko se rozhostilo ticho. Všichni Vontové jej pozorovali. Dokonce i Mažňák, který v duchu zpytoval svědomí a uvažoval, jakou cenu má zpáteční jízdenka ze Stínadel ...

... Celý týden před volbou Velkého Vonta žily Stínadla nesváry znepřátelených táborů. Za Rozdělovací třídou to vřelo. Mnoho Vontů skončilo v nemocnici, jiní zůstávali ve skrytu svých domovů. Tak urputný volební boj Stínadla dlouho nezažily. Rychlé šípy přinášely v TAM-TAMu jednu ohromující zprávu za druhou: "Bratrstvo kočičí pracky nutí Červenáčka vydávat časopis Radar!" ... "Haha Bobo bude kandidovat na Velkého Vonta!" ... "Červenáček opouští Bratstvo a stává se členem Hochů od Bobří řeky!" ... Všichni měli na paměti hanebný průběh první volby. Naštěstí se některé zprávy nepotvrdily a především kandidatura Haha Bobo se ukázala býti velkou Bublinou.

Samotný průběh druhé volby byl tentokrát korektní. Ačkoliv měl Losna mírně navrch, stav klání mezi ním a Mažňákem byl po dvou kolech nerozhodný a tak nakonec o Velkém Vontovi rozhodl ve třetím kole los. Losna zvítězil. Stal se staronovým Velkým Vontem. Ani Mažňák nezůstal zcela poražen, když mírou, víc než vrchovatou, naplnil rčení "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". Mažňákův otec "eM" konečně uznal, že Losna není žádná nula, jak jednou nejapně prohlásil. Zvolením Velkého Vonta jako by Stínadla přestalo obcházet strašidlo. Ze dne na den přestal být boj o Velké Vontství prvořadým tématem. Jen Velký Op odhaloval nová a nová spiknutí, poukazoval na nekorektnost volby a zjevně nemohl porážku Mažňáka sportovně uznat ...

... Losna dokončil slib. Do jásotu a zpěvu vontské písně, té zvláštní písně beze slov, se mísilo oslavné vyzvánění stínadelských zvonů. Losna se usmíval. Tak, jak to umí jen on. Trochu povýšeně, trochu blahosklonně, potěšeně. Ten týpek, kterému všechno projde. Jak jednou prohlásil Vojtěch Vont ... "Losna bude chtít vládnout do konce svých dnů" ... a mezi námi ... vlastně proč ne? Nechť je mu to přáno. Kéž by bylo přáno nám, řadovým Vontům, aby ve Stínadlech nebylo pošlapáváno právo, čest a odkaz vontské tradice. Přinejmenším v následujících pěti letech.

Pozn. autora: Trilogie článků, která dnes končí, bylo inspirována postavami a dějem knih Jaroslava Foglara. Snad se mi podařilo vzdát hold tomuto velkému spisovateli. Jakákoliv podobnost s reálnými postavami je přirozeně čistě náhodná a obrázky ilustrativní :o)