Volba podle ksichtu.

       Neměl jsem v prvním kole žádný problém dát hlas svému favoritovi, přestože bylo jasné, že jeho šance na postup jsou nulové. Ještě nebyly sečteny všechny hlasy a moje volba ve druhém kole byla jasná.

       Nebudu tady opakovat argumenty, které létaly éterem po celých čtrnáct dní, někdy podporující jednoho kandidáta, ale většinou dehonestující toho druhého. Některé úsměvné, jiné zase dosti ubohé až nemravné. Jejich použití vyústilo v nepřebernou řadu vyjádření nejen o jasné volbě, ale i o stupiditě těch, kteří ji neakceptují.
       Netuším kolik voličů se nechává takto zblbnout za poslední dva týdny před volbami. Jsem si jist, že ten kdo tady žije a dění kolem sebe sleduje, má svůj vlastní názor jasný. Ten můj na lepšího z naší dvojice se vytvářel dlouho.
       Slyšel jsem už hodně parafrází na skutečnost, že váš obličej je obrazem vaší duše. Od toho, že vlastnosti se odrážejí ve tváři až po to, že charakter formuje ksicht. A jsem přesvědčen, že je to tak. Jen nevím jestli to vdíme všichni stejně. Pokud z toho máte legraci, zkuste se podívat na součaného pana prezidenta. Neříkejte, že vlastnosti, které jsou u něho tak často zmiňovány si jeho obličej zcela nepodmanily.
       Nu a já v obličeji Miloše Zemana ty nepříjemné vlastnosti vidím. Viděl jsem je nesčetněkrát, když na obrazovce převrátí oči a zvrátí hlavu dozadu, aby vzápětí urazil. Neztotožním si s prezidentským úřadem člověka, který v roli ženichova svědka vykřikuje v restauraci jak ho už se.e ta školská Chicholina a pak se objeví olovo.
       Z obličeje Karla Schwanzerberga nemám žádné negativní pocity, spíše naopak. Dobrosrdečností bych nazval to, co se mi tam zračí nejvíc.
       Takže se mi klidně smějte. Tak jako já se směji těm, kteří tlachají o nových prtektorátech, celosvětových spiknutích, nacistických rejdech a emgraci. Můj hlas je při sčítání na Karlově hromadě.