Parlament nám dal hračku.

A teď má klid na balíčky a zvýšení svých platů. Zabráni do hry si toho ani nevšimneme.

       Vážení přátelé,

dovolte, zapojím se.
Po internetu běhá volební klkulačka, takže už každý máme svého prezidenta.
Ale protože do dne D je ještě spousta času, cítí spousta z nás potřebu vytroubit co nejrchleji svoje názory k tomuto tématu. Náš blog není výjimkou.
Potud fajn.
Jedno mě ale na příspěvcích, které jsem si tady přečetl pořádně zarazilo.
Někteří se bez jakékoli tolerance vyjadřují k tetování pana Franze. Je to pro ně bohužel nepřekonatelná překážka, skoro důkaz duševní poruchy. Ani ň o jeho lidských kvalitách a erudici.
       Jiní, a není jich dneska málo, podlehli hysterii. Zaplavují nás často urážlivými výlevy na adresu pana Okamury. A to pouze na základě jeho úvah, které se mohou zdát na první poled divoké, ale jsou pouze nešťastnou formulací člověka, pokoušejícího se o jakési filozofování. Myslím, že po celou dobu, co pana Okamuru sledujeme, víme na jakých pozicích stojí.
       Ale to, že nám všichni kolem prezentují jako jistého vítěze člověka umolousaného od rudé knížky, to nás nechává v klidu? Opravdu si myslíme, že by hlavou našeho státu měl být občan, který neobstál ve velice závažné životní zkoušce? Zkusme si raději ta diskvalifikující kritéria ještě trochu promyslet.