Z mého okolí se do vysokých pater politiky protlačilo za posledních dvacet let už tolik prapodivných postav, od bezpáteřních ziskuchtivců až po úplné tupce, že už mě pomalu nic nepřekvapuje.Naopak jsem byl svědkem několika veřejných poprav slušných a inteligentních lidí.
Jeden přes druhého tady (odpusťte) plácáme své názory na současnou situaci. Každý podle svých literárních schopností, různě omezeni možnostmi svých mozků, více či méně informovaní a v neposlední řadě silně svazování svými setrvačnými sympatiemi či antipatií k hlavním aktérům předváděného hororu.
Přitom si troufám tvrdit, že ani jeden z nás tu neví, kdo nám ještě říká pravdu a zda vůbec někdo.
Samostatnou kapitolou je potom nepřeberná řada scénářů příštího vývoje. Mám pocit, že všechna tato pokračování staví deset milionů zdejších obyvatel do pasivních rolí čumilů, kteří tady budou v klidu přizírat, které že to hyeny z toho klání tentokráte vyjdou vítězně. A to mi v zemi, která dala světu kinoautomat přijde proklatě málo.
Co kdybychom vyhlásili soutěž o takový příští scénář, který by nás zbavil všech tragických postav, na které se už nemůžeme ani dívat, natož je poslouchat.
Tady je můj: Všichni do jednoho na detektor lži. A rychle, dokud je tam alespoň nějaká rezerva na pořízení jejich dostatečného množství. Kdo odmítne tak z hrušky dolů.
A pro příští politiky přijímačky. Jakými psychologickými a inteligenčními testy by měli projít ti, kterým svěřujeme do správy tuto zemi se určitě dá vymyslet.
A klidně půlmilionový plat. To uneseme, když budeme vědět, že už nás nečekají takové zhovadilosti, jakých jsme tady svědky.
