Kdybych si uvědomil, že dům, ze kterého jsem zrovna vyšel, už pětatřicet let nestojí, asi bych se probudil. Já však automaticky zamířil k náměstí a ještě jsem přidal do kroku.
V tu chvíli se kousek za mnou odlepilo od chodníku auto.
Nezmizelo však rychle někam pryč, ale na mé úrovni zvolnilo a pokračovalo vedle mě. Po chvíli slyším zvuk otevírajícího se okýnka a nějaký chlap z něj vyklonil hlavu. „Neotáčejte se prosím, pokračujte klidně stejným tempem.“ Neovládl jsem se a sklonil jsem se. Nevěřil jsem. Za tím chlapem, pro mě neznámým, jsem zahlédl známou tvář. Andrej Babiš. „Buďte disciplinovanější,“ povídá ten chlápek, „řekl jsem ať se neotáčíte. Tady sou.. pan Bu.. Babiš vám navrhuje, abyste přijal účast v jeho vládě.“
Zkoprněl jsem. „Cože, ve vládě? A co bych tam dělal?“ „Objevili jsme Marešovy zápisky z roku 98 a líbily se nám vaše poznámky k volebnímu programu Unie.“ Pan ministerský předseda si myslí, že byste měl vést resort školství.“ „Ale to už je strašně dlouho,“ namítám, „vždyť dneska už je všechno jinak a já nevím ..“ „To není žádný problém. Vy budete ministr, ale pan Babiš bude samozřejmě školství řídit sám.“
„No i kdyby, ale vláda stejně nedostane důvěru a za chvíli je konec,“ nevzdávám se. „Až budete vnoučatům vyprávět, že jste byl ve vládě, nemusíte zdůrazňovat, že to bylo na tři týdny,“ ozvalo se z auta.“ „Vždyť já ani nevím, co bych k tomu na veřejnosti říkal,“ přidávám další pochybnost. „Na tom už se pracuje. Jen co se doladí technika a Tomio centrum sežene někoho, kdo nebude používat cizí slova, začnou mluvit espéďáci a vás nějak napojíme.“ Když já pořád nevím, kdo všechno v té vládě vlastně bude?“ „Zatím slíbili Marek, Macek, Beneš, Bicera, Hermánek a Řezník.“ Začal jsem se potit. Co jméno to osobnost! Jak já budu mezi nimi vypadat? Cítím, jak se mi krátí dech a přichází panika. Milosrdné probuzení a jdu čůrat.
