Pohádka z chudoby a bídy

Kdysi dávno v království krále Václava žil zlý Vlk, který ubližoval všem poddaným kteří se mu znelíbili. Okupoval toto krásné království mnoho let, šířil v něm strach a smrt. Nikdo z toho lidu nebyl natolik silný aby se mohl Vlkovi postavit tváří v tvář a svrhnout jej z trůnu. Tento příběh začíná před koncem vlády té krvelačné bestie.

Byl krásný den a Vašík pásl své ovečky. Pastva byla krásná zelená tu a tam bílé sedmikrásky a žluté pampelišky, tak jako každý rok v létě. Po obloze se proháněly mráčky a sem tam zastínily sluníčko. Ovečky se vesele pásly a pasáček jim k tomu hrál na píšťalku, kterou mu vyřezal tatínek. Z ničeho nic se začaly stahovat černé mraky, vzduch byl náhle studený jako v ledové zimě a z dálky bylo slyšet vlčí vytí. Vašík svolal ovečky. Uháněl s nimi domů. Snažil se, ale Zlý Vlk ho dostihl. Stáli tváří v tvář. Temně černá bestie, hrůzná jako sama smrt, oči měla rudé, žhnuly jako pekelné ohně. Zuby v barvě čerstvě napadaného sněhu, dlouhé a ostré jako nabroušená břitva a drápy připomínající nože. Vlk vrčel a slintal, prohlížel si svou oběť. Malý Vašík se ho ale nebál. Hleděl mu přímo do očí a to se Vlkovi nelíbilo. Snažil se ho vystrašit, a tak roztrhal všechny ovečky a nic. Vašík stál nebojácně dál. Uvrhnul ho tedy do žaláře.
Krajem zněl příběh o Vašíkovi a bestii. O odvaze toho malého chlapce, který se jí nebál. Zvěst o jeho hrdinství putovala od stavení ke stavení mnoho let. Mezi tím Vlk ztrácel svůj vliv a vztek lidí sílil. Pak přišel podzim. Lidé z celého království se spojili a ukázali Vlkovi že se ho nebojí, a protože jich bylo hodně a Vlk se začal sám bát, tak utekl. Vláda zlého Vlka skončila.
Vašíka vysvobodili ze žaláře, ale již to nebyl ten malý chlapec, ale dospělý muž. Zvolili si ho za své ho krále a poslali na hrad. Z Vašíka se tedy stal král, král Václav. Vládl mnoho a mnoho let a měl své rádce, kteří mu radili s vládnutím. Království vzkvétalo, poddaní byli spokojení a všichni měli všeho dost. To se ale nelíbilo královským rádcům, mysleli si že si pro sebe zaslouží víc. Začali tedy zvyšovat daně, ale bylo to stejně málo. Tak vymýšleli daně jiné, třeba daň za jídlo, pití, domácí zvíře a tak podobně. Vybírali do královské kasy stále více peněz, ale čím více vybírali tím více si jich také brali do svých měšců. Ani král si toho z počátku nevšiml, však postupem času zjistil že do pokladnice se dostává stále méně peněz. Zeptal se tedy svých rádců, ale ti mu řekli že poddaní neplatí řádně daně a výdaje jsou stále větší. Václav si tedy dál hleděl svého, cestoval po cizích zemích a poznával jiné krále. O chod svého království se nestaral. Rádcové zatím dál vymýšleli nové zákony a vesele kradli.
Z poddaných se postupem času stali otroci, jenž pouze pracovali a platili zlým rádcům. Ti se podezřele začali podobat zlému Vlku a tak to také bylo. Byli jeho mláďata a začali se chovat jako on. Už neměli jeho zuby, srst ani drápy, ale byli stejně krvelační. Drancovali to malé království a vůbec se nestyděli. Král Václav už byl moc starý na to aby jim v tom zabránil a žádný jiný hrdina se nikde nenarodil. Pokud ti rádci nezemřeli, budou šťastně tomu království panovat navždy.