Nazývat toto básničkami je odvážné. Ale jako rýmovačky vcelku fajn

Hezké.

Karma za odlehčení. U té první básničky mi vadí že autorovi hapruje krok rýmu (takt básničky), sice jen místy, za to nepřehlédnutelně. Asi nejvíc se mi líbí onen epigram Aleny Dvořákové.

POD DEKOU

(věnováno Libuši)

Pro pocit z doteků, něhy a vyznání

vlezem si pod deku na konci klekání

večerem v pokleku a s dlaněmi do mraků

budeme ve vleku zázraku stmívání

Do čepic naberem svou vlastní samotu

dřív než nás bílý den vyklopí u plotu

potom se rozejdem se slovy úleku

tak jako nejeden, co vlezl si pod deku

Jasně jsem to napsal. To ale neznamená, že se musí líbit Vám.

Opravdu se vám ty říkanky líbí?

Realita, kterou ty básničky popisují, se mi samozřejmě nelíbí...