Článek 23 listina základních práv a svobod: Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

.

Islamizace a bruseloašizace Evropy nám umožňuje tento článek aktivovat!

Pokud někomu vadí termín "bruselofašismus", doporučuji záznamy instalace sochy hovada Marxe věnovanou zločinnými komunisty z Pekingu!

Podstatou justice je, že vymáhá dodržování zákona. Ve svobodné společnosti justice paradoxně omezuje svobodu hulváta kohokoliv libovolně urážet, svobodou podvodníka někoho obelhat a poté obrat, svobodu kazisvěta páchat "varovné telefonáty" upozorňující na vymyšlenou hrozbu, svobodu šířit paniku vylhanými poplašnými zprávami, svobodu lháře špinit svými řečmi čest lidí nebo institucí, svobodu hlásat nenávistné ideologie, např, nacizmus nebo islamizmus, svobodu šířit po internetu rozvratnou lživou propagandu. Svoboda má mantinely, tak jako má mantinely například hřiště. "Svoboda" porušovat pravidla hry (například ve sportu, ale stejně tak i ve společnosti), není svoboda. Je to zvůle a anarchie.

Já mám s tím omezováním svobody projevu tak trochu problém, speciálně na sociálních sítích.

Třeba za totáče, nebo i dnes bych si umístil v kuchyni něco problematického, třeba Ať žije Trizuljak. Nebo akt. Někdo by šel kolem a podíval se klíčovou dírkou, nebo mě navštívil a uzřel to. Platilo by, můj dům, můj hrad, a nebo by šlo o zveřejnění. Jinak řečeno, lze zpřístupnění nějakého příspěvku návštěvám na sociálních sítích považovat za zveřejnění? Podle mě nejde o veřejný prostor.

Na Facebooku by snad šlo rozlišovat, zda je příspěvek určen toliko přátelům, nebo je zveřejněn komukoliv.

Máte naprostou pravdu, ale ono z technického hlediska příliš jasné, kde vlastně je na sociálních sítích ten či onen příspěvek zveřejněn, tedy jakou jurisdikci patří. Mohu si založit blog na univerzitě v USA a odtud směle pomlouvat v čínštině poměry v Horní Dolní.

Zde jsou blogy, kterou jsou psány na klávesnici evidentně umístěné v jiném státě než v tom našem. Ono by možná bylo správnější hovořit o jazycích.

Všechny možné regulace a direktivy EU na až absurdní maličkosti jsou zcela proti zásadnímu principu práva, který říká, že zákon co nejméně omezuje a že k jakémukoli omezování něčích práv musí existovat zásadně silnější důvody, než je síla práva dané osoby. Něčím takovým bezpochyby není absurdní stížnost političky na někoho, kdo dal na facebook link na článek o ní, byť by byl nepravdivý. Ať si to paní vyřídí s daným listem, říkala logika a dosavadní právo. Nyní se to začíná nebezpečně měnit.

Skutečný důvod zavádění těchto restrikcí je jasný: Definovaly se náboženské a politické směry, které jsou nedotknutelné a pro které platí zákony buď jen formálně, nebo se autority při jejich porušování zákona významně dívají jiným směrem, zatímco pro každého, kdo nové nedotknutelné zpochybní, platí právo absolutně a v nejtvrdší možné podobě.

Jinými slovy jsme na zřejmé cestě k diktatuře.

Vidím to stejně - směřujeme mílovými kroky k diktatuře.