O diskusi, jejím významu, o tom, co a kdo ji ničí, o životě v bublinách, o ideologické masáži. Kam podle mě směřujeme. A pár citací Vlastimila Vondrušky.
Diskuse je velmi důležitá. Může sloužit k výměně názorů s jinými lidmi, k vytříbení a revizi argumentů a názorů, k úvahám o možnostech řešení daného problému, jejich přínosech a rizicích. Cílem diskuse může být také nalezení kompromisu nebo alespoň určitého společného jmenovatele.
Diskusi chápu i jako určitou formu brainstormingu. Předpokladem kvalitní diskuse je vzájemná důvěra, respekt a uvolněná atmosféra.
Dle Wikipedie je diskuse (z latinského discussio od dis-quatere, pře-třásat, zkoumat, diskutovat) věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí.
Ve své profesním životě se občas setkávám s otázkou: „Mohu vám položit hloupou otázku?“ Vždy odpovídám: „Neexistuje hloupá otázka, existuje pouze hloupá odpověď.“. Stejné je to podle mě i v diskusi.
Každý z nás má určité životní zkušenosti, znalosti a postoje. Všichni žijeme ve svých bublinách, do kterých se více či méně uzavíráme a ve kterých se cítíme nejlépe. Někdo vyhledává jen názory, které podporují jeho způsob vidění světa, utvrzuje se tak ve své pravdě a ve své bublině se stále více uzavírá. Jiný se nebrání opačným názorům, tyto názory zvažuje, posuzuje a na jejich základě případně reviduje své vlastní názory. A jiný opačné názory nesnese a bojuje proti nim všemi možnými prostředky.
Mně osobně většinou nevadí, když má někdo jiný názor než já. Ať už si myslím cokoliv, tak jsem si vědom toho, že někdy teprve čas ukáže, kdo měl pravdu. Respektovat a být respektován.
Diskuse by měla být v každém případě vedena slušně a s respektem k ostatním diskutujícím. Realita je však bohužel stále častěji jiná. Pro internetové diskuse, kde si lidé nevidí do očí a často se neznají, to platí dvojnásob. Je jednoduché někoho negativně onálepkovat a urazit jej. Bránit se takovému útoku je těžké.
Spisovatel Vlastimil Vondruška napsal: „Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chytáme se slov, která nám vtloukají do hlav politici a média, a hádáme se o ně, jako by šlo o život. Ale pokud se nad tím zamyslíme, pak by nám mělo dojít, že se ve skutečnosti hádáme o chiméry, o pseudoproblémy, že proti sobě stavíme ideje, které jsou iluzorní, neboť pojmenovávají všechno jiné, jen ne podstatu věci. A pak se samozřejmě nikdy nemůžeme dohodnout.“ … „Bolestí většiny dnešních diskusí je navíc absolutní absence racionality, faktů a logiky. Na názor, který se nějakému oponentovi nelíbí, často odpovídá urážkami.“
Fauly, manipulace a urážky ničí diskusi. Každému dříve či později dojde trpělivost a na diskusi raději rezignuje, nebo v něm „bouchnou saze“, nebo se začne diskusi s určitými lidmi vyhýbat. Raději ztupíte ostří svých výroků, aby nebyly konfrontační. Každou reakci si raději dvakrát rozmyslíte. A o to podle mě majitelům jediného správného názoru jde – o potlačení odlišných názorů a o zničení diskuse. Kdo nejde s námi, jde proti nám. V důsledku tak dochází k potlačení svobody projevu.
Moc si přeji, abychom se k sobě navzájem v diskusi chovali s pochopením, slušně a abychom se vzájemně respektovali a nebyli k sobě vulgární. Diskuse je životně důležitá a musíme se o ni snažit, jakkoliv je to někdy těžké. Bez ní se totiž nikam nedostaneme, vlastně dostaneme, dospějeme ke skutečnému konfliktu, protože problémy nezmizí, budou dále narůstat. Je jednoduché toho druhého „převálcovat“ a vyhnout se náročnému hledání kompromisu.
Pro kvalitní diskusi jsou důležité i pojmy. Znovu si dovolím citovat Vlastimila Vondrušku: „Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové. Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji."
Současný stav v naší zemi, kdy je veřejná diskuse o tématech, jako je islám, multikulturalismus, přijímání ilegálních imigrantů z nám nepřátelského kulturního okruhu a naše členství v EU, záměrně potlačována a názoroví oponenti jsou dehonestováni, ve mně vzbuzuje velké obavy.
K diskusi jsou nám předhazována zástupná témata, o kterých bouřlivě diskutujeme, ale o těch podstatných tématech ohrožujících naši svobodu, demokracii a naši existenci vůbec se veřejná diskuse nepřipouští a pokud ano, tak je velmi jednostranná. Média nás zahlcují nepodstatnými informacemi a předkládají nám své vlastní pravdy.
Místo veřejné diskuse o směřování naší země jsme vystavováni ideologické masáži za veřejné peníze – viz činnost České televize, Hate Free Culture, nový vládní návrh na genderovou osvětu a spousta dalších. Obzvláště indoktrinaci našich dětí multikulturalismem a islámem považuji za zločin proti našemu národu.
Frustrace našeho národa narůstá a s ní klesá důvěra v politiky, politiku a v důsledku toho i v náš stát. Směřujeme ke společenskému konfliktu? Nevím. K opětovné ztrátě svobody a k nové totalitě však, obávám se, ano.
