Máme tři týdny po volbách a zatím nic! Ticho! Pouze zahřmělo u Lidového domu, dva štamgasti se poprali. Jádrem sváru byla hádka, kdo že je větší … Nakonec to údajně vyhrál ten první, snad ten větší nebo vyšší ?
Jsme za půlkou měsíce listopad. Nová vláda neexistuje, sliby se krčí v koutě volebních místností, pánové a dámy i nadále čechrají svoje peří. Někdo má toho peří víc a někdo je pouze oškubaný. Vláda v demisi pokračuje nesmyslně v čistkách ve státních podnicích a obchodních společnostech, bez konceptu, jen tak pro radost a s přátelským úsměvem obsazuje uvolněné funkce osobami blízkými, samozřejmě ve vší počestnosti (početnosti) a v zájmu republiky.
Hradní pán se léčí v sedle a potutelně zpívá píseň o nevinnosti. V zádech mu stojí mlynář a držíc housle pevně v ruce, hraje píseň potulnou. Z hradu zní však tóny falešně, snad vítr jejich líbeznost pomotal. Příslib pána hradu ovšem dlouho na sebe čekat nenechal, pyšní se, že vítr určitě sklidí a nejvyššího, ihned co vstane, jmenuje.
Jelikož je stát jako firma, je i nadále nutné propagovat produkty vyrobené v superfabrice ANO a přesvědčovat zaměstnance firmy, že produkty jsou potřebné a zdravé. Zboží se špatným marketingem se neprodává, a kde prodej vázne, tam chybí peníze. Je tedy nutné osobní intervencí zaměstnance firmy přesvědčovat, že produktů je zapotřebí i nadále kupovat, nejlépe ve velkém.
Ráno jsem se podíval z okna a vidím potemnělý Úsvit. V dálce pak dvě postavy Tomio a Pavel, jak se drží za ruce. Je dobře vědět, že i v Česku rodina drží při sobě. Přeci jenom se ne nadarmo říká „Rodina základ státu!“. Oba jsou si oporou, v těžkém boji proti všepřítomné zhýralosti, oplzlosti a zkaženosti. Držím palce kluci ! Snad se Vám podaří všechny v referendu odvolat.
Modrá byla dobrá. Byla? Tričko s touto barvou má několik těžko odstranitelných skvrn a děti se hádají, kdo pak za ty skvrny může a kdo je odstraní. Děti někdy bývají vůči sobě strašně ošklivé. Kdy konečně přijde paní učitelka a sjedná nápravu ? Snad se neuchýlí k tělesným trestům, děti se být nemají ! Slovní důrazné pokárání by také mělo stačit … no, u těchto dětí, nevím, nevím. Měly by asi častěji zůstávat po škole.
A co my ostatní, bezvýznamní s jedním hlasem ? Nic, budeme se asi i nadále bezmocně dívat a nevěřícně žasnout. Možná zajdeme na pivo, postěžujeme si, jak je ta politika svinstvo. V práci si zanadáváme a doma rezignovaně pustíme televizi, abychom ji po pěti minutách opět naštvaně vypnuly. Ráno, denní tisk pouze prolistujeme, jelikož je nám zcela jasné, že se změna nekoná. Už zase!
