Budu se zde snažit vysvětlit v krátkosti fungování loutkového divadla. Přiblížím vám všechny zúčastněné osoby a jejich úkoly v rámci loutkového divadla.
Loutkové divadlo se skládá z jeviště, hlediště a zákulisí. Účinkující jsou loutky a loutkovodiči. Na jevišti se nacházejí zpravidla i kulisy s různými příběhovými motivy. V hledišti pak nacházíme v čase představení diváky, kteří do děje na jevišti zpravidla nezasahují a nemají přístup do zákulisí. Princip většiny loutkových divadel je, že divák se koncentruje pouze na příběh odehrávající se na jevišti, bez toho aby měl možnost vidět loutkovodiče. Vnímají tedy pouze loutky a děj, který se vůlí loutkářů, odehrává na jevišti.
Děj neboli příběh může být různý. Avšak většinou jde o pohádky. Divák, pokud je dostatečně rozumově vyspělý a je dobře informačně vzdělaný, pak je schopen bez větších problému rozeznat, že příběh je fikcí a nemá žádný reálný základ. Někdy ovšem je příběh loutkáři prezentován s takovou obratností a dovedností, že většina průměrného publika je jen stěží schopna rozeznat, zda jde o realitu nebo pohádku. V případě tzv. Meisterwerku, divák, a to i ten prozíravější, nemá šanci rozdíly rozeznat a neomylně věří, že děj je obrazem skutečného života. Takovýchto příběhů a tolik schopných loutkářů naše divadelní scéna nemá, ovšem jednou za čas se veřejnosti, takovéto dokonalé představení nabídne. Jako například poslední dvě excelentní představení na naší divadelní scéně, a to jedno v divadle Šašek (hra s názvem Jak jsem našel krále) nebo druhé v divadle U nepolapitelného loupežníka (hra s názvem Kdo je tady lump ?).
Loutky jsou postavičky bez jakékoli vůle, jež jsou rozpohybovávány loutkovodiči skrze lanka. Loutkovodič tedy určuje směr loutek a propůjčuje jim hlas. Loutky tedy bez jakéhokoli vzdoru hrají role, které jim určí loutkovodiči a vzájemnou interakcí vytvářejí děj, jež je předváděn publiku, které jej přijímá zcela nezúčastněně, bez znalostí dalších budoucích dějových souvislostí a zpočátku bez znalostí charakterových rysů jednotlivých postav.
Loutkovodiči jsou osoby zdánlivě mimo děj. Nejsou vidět a nelze je tudíž poznat. Jsou osobami, které tvoří děj, ovládají loutky, vytváří kulisy a ovlivňují myšlení diváků skrze příběh prezentovaný na jevišti. Pokud jsou loutkovodiči mistři ve svém oboru, pak jsou schopni diváky dokonale zmást a ti pak uvěří příběhu odehrávajícímu se na jeviště a ztrácí buď dočasně, nebo trvale kontakt s realitou. Pokud jsou ovšem loutkovodiči velemistři, pak aktivním zapojením publika do děje (tzv. interakcí) přimějí obecenstvo spoluvytvářet děj, čímž se samo stává dočasně účinkujícími, tj. loutkami.
Kulisy jsou umělým prostředím, ve kterém se odehrává děj. Dokreslují pouze obsah příběhu a divákům dodávají vetší komfort pro rozšíření představivosti.
Zákulisí jsou prostory vyhrazené pouze pro loutkovodiče. Divákům jsou tyto prostory utajeny a nemají k nim přístup. V těchto prostorách vznikají příběhy, příprava na představení, rozdělování rolí, tvorba kulis, strategie pro prezentaci divadelního díla, za účelem oslovení nejvíce potencionálních diváků, zde se rovněž dohaduje metodika odměňování loutkovodičů, plánování dalších představení apod..
Loutkové divadlo je fascinující, a to z jednoho prostého důvodu, loutkám dává život neznámí loutkovodiči, kteří svou dovedností skrze ně vypráví strhující příběh plný zvratů, napětí a diváci pohlceni tímto uměním imaginace, pak na konci představení ve stoje aplaudují.
Není to prostě dokonalé ?
