Kategorizace politiků

Všichni si asi již dlouhou dobu, minimálně od roku 1997 říkáme, že profese politika, a to nejenom na té vrcholové úrovni, je lukrativním zaměstnáním. Víme asi všichni proč. Těm politikům, co jsou bez morálních zábran a etických hodnot, prostě zázrakem přiteklo na jejich bankovní účty v zahraničí neuvěřitelné jmění nebo získali zajímavé podíly v ještě zajímavějších obchodních společnostech, staví si vily, kupují jachty, limuzíny nebo sporťáky, diamanty ….. To vše víme a víme rovněž téměř s jistotou, že zůstanou nepotrestáni, jelikož vše je křišťálově čisté a jejich jmění se rozrostlo pouze jejich čestnou, energickou pílí a poctivým podnikatelským entuziasmem. Ona i spravedlnost je asi krátká na osoby, které vydělali (rozumějte: zpronevěřili) miliardy, … prostě, když hrajete vysokou ligu, tak na Vás nikdo nemůže, přeci jenom asi máte v ruce jiný kalibr argumentů než obyčejní lidé.

Nechci psát o korupci, o té toho již bylo napsáno, diskutováno tolik, až se divím, že jsme na tento lidský neduh ještě nenašli lék. Předmětem této úvahy budou politici a jejich možná kategorizace. Politik v českých zemích a asi nejenom u nás, je fenomén. Je to osoba až mytická, donedávna nedotknutelná, mající moc a následně i prostředky umožňující ji ovládat a měnit životy. Bránit se těmto osobám je někdy obtížné, částečně je to možné pouze jednou za 4 roky. Naštěstí osoba politika není jednobarevná, tj. pouze černá a nejde o nadpřirozenou bytost. Někteří dokonce byli i odsouzeni světskými soudy nebo alespoň přišli o své funkce a byli „odklizeni“ na jiné sice neviditelné, ale výdělečné místo. Těchto případů není moc, avšak vypadá to, že se množí.

Co mne vůbec vede k níže připojené úvaze? Jde spíše o impulsívní popud spontánně ventilovat určitý neklid vyvolaný ze situací, které nastaly v nedávné minulosti, a z eskalující atmosféry příprav voleb pro rok 2014.

Vycházejíc z vlastních životních zkušeností, rozeznávám následující typy a subtypy politiků:

A)     politik profesionál

1)      prospěchář

2)      kariérista

3)      zoufalec

4)      demagog

5)      poctivec, pracant

B)      politik amatér

1)      prospěchář

2)      kariérista

3)      zoufalec

4)      demagog

5)      poctivec, pracant

6)      idealista.

Zdá se, že se obě hlavní typové kategorie téměř zcela překrývají, avšak pouze zdánlivě.

A)     Politik profesionál

1)      prospěchář – šel do politiky s jasným a promyšleným plánem, jak se dostat k moci a k financím pouze pro sebe. Nemá jakékoli zábrany a zákony mu nejsou překážkou. O dodržování morálních a etických hodnot u této osoby nemá cenu vůbec psát. Bravurně získává nové a mocné kontakty a nebojí se je využívat.  Je bezohledný, arogantní a většinou velmi vychytralý (záměrně nepíšu chytrý). Získanou moc a peníze je schopen si udržet a rovněž ví, kdy má ze scény veřejného života v tichosti odejít. Je skvělým řečníkem a je schopen přesvědčit značnou masu lidí o jeho záměrech prospěšných společnosti. Mnohdy se nebrání uchýlit ke lži, manipulaci a k intrikám. Je velice energický a aktivní. Dokáže v sobě absorbovat několik činností a funkcí, které jdou do desítek, co do počtu; jejich tolik, že není možné, aby je stíhal vykonávat, o kvalitě ani není nutné psát.

2)      kariérista – má hodně společných znaků s prospěchářem. Výjimkou je snad, že této osobě nejde primárně o peníze, pouze o postavení, společenské uznání a samozřejmě s tím spojenou moc. Rád ovládá prostředí, v kterém se nachází, rád tvoří veřejné mínění a lichotí mu, když je středobodem pozornosti.

3)      zoufalec – jde o osobu, která do politiky vstoupila, z důvodu čistě existenčních. Ve svém zaměstnání nebo jiné činnosti je podprůměrný a finančně je zoufalý. Politická funkce je jeho poslední nadějí na zlepšení jeho nešťastné životní pozice. Je ochoten vzít jakýkoli úkol nebo funkci, jen aby z ní měl nějaký prospěch. Nebrání se otevřeně lhát a podvádět. Není však moc přesvědčivým řečníkem a taky není moc chytrý.

4)      demagog – tato osoba je notorický lhář a slíbil by cokoli, jen aby se zalíbil. Je vynikající rétorik s charismatickým vystupováním, pán situace, často i sečtělý. Najdou se mezi nimi i takoví, kteří pouze mluví nesmysly, a jakékoli jejich kouzlo rychle vyprchá, když jsou přistiženi při lži. Rádi budí pozornost, jsou extroverti až exhibicionisti. Rádi veřejně debatují a diskutují. Neváhají se úlisně vtírat do přízně svých voličů nebo potenciálních voličů. Jsou bez zábran a svědomí.

Často se setkáváme s osobami v politice, kdy se vlastnosti 1), 2) a 4) navzájem kumulují v různých obměnách, takže klidně můžeme potkat politika, který má v sobě všechny tři subtypy. Svědomí a čest u nich nehledejte ! Domnívám se, že nešťastným aspektem je, když výše uvedené typy doplňuje u politika jeho profesní nevyzrálost. Stává se často, že do politiky jdou osoby bez jakýchkoli zkušeností z praktického života, tj. hned po škole vstupují do pozic, kdy mají rozhodovat a desítkách miliard bez jakékoli skutečných představ či zkušeností, jak se peníze generují prací ve státním rozpočtu.

5)      poctivec, pracant – snad ani neexistují. Jsou to osoby, které šly do politiky doopravdy něco změnit. Mají všechny pozitivní vlastnosti, které by dobrý člověk měl mít. Jelikož jich není mnoho, tak jsou spíše utlačovanou menšinou. Těm z nich, kteří jsou nejvytrvalejší, se nakonec podaří část pokřivení společnosti narovnat. Doufejme, že i s vědomím toho, že jsou v menšině a posily se těžko hledají nebo doplňují, jelikož to není moc lukrativní a jednoduchá pozice, v práci a úsilí nepoleví a snad přijde i doba, kdy těchto osob bude více. 

B)      Politik amatér – typově lze konstatovat, že je identický k profesionálovi, jen tuto činnost nevykonává na plný úvazek.  Jeho snahou je většinou zlepšit si finanční portfolio, pokud zrovna nejde o typ poctivec a pracant. Někteří usilují stát se profesionály, jelikož se jim tato profese zalíbila nebo v pozitivním slova smyslu, vidí možnost jak věci změnit k lepšímu a k tomu je třeba plné nasazení. Z vlastní zkušenosti můžu konstatovat, že politiků amatérů ze subtypu 5) poctivec a pracant, neustále přibývá, jelikož jim není lhostejné, kam naše společnost spěje a uvědomují si velice dobře, že nápravu nelze sjednávat pouze jednou za 4 roky.

6)      idealista – Jsou to osoby, které naivně věří, že vše lze rychle změnit a vytvořit prostředí - společnost bez korupce, lží, populismu. Tyto osoby jsou velice nebezpečné jak sobě, tak i okolí, jelikož mnohdy nejsou schopni a ani ochotni akceptovat určité zákonitosti běhu života, resp. přirozenost člověka.  Jsou vynikající řečníci, umí nadchnout davy a jsou energičtí. Bohužel často idea vyhraje nad prací a argumentací, takže jejich výsledky jsou zoufalé. Tlak okolí nezvládají a nezřídka předčasně z politiky odcházejí zklamaní. U subtypu poctivec a pracant lze nalézt i špetku idealismu, který je ovšem realitou značně utlačován. Pokud si subtypy poctivec, pracant a idealista u osoby politika najdou rovnováhu, a tato osoba má ještě i vůdčí charakterové znaky, pak by byla takováto osoba předurčena k velkým změnám, dokáže-li strhnou i ostatní, stejně zaměřené politiky. 

Výše uvedená kategorizace je velice obecná a zjednodušená (určitě ne konečná a snad i veřejně známá) a sloužit pouze k zamyšlení, do kterého typu a subtypu si můžeme svého politika zařadit a potažmo z toho vyvodit nějaké důsledky.  

Závěrem pouze tolik, že asi není správné všechny politiky házet do jednoho pytle, protože jinak bychom ztratili naději, že by to mohlo být někdy lepší ! Myslím si, že lze najít i takové, co svou práci, de facto zaměstnání, odvádí dobře, bez postranních úmyslů, jsou odborníky na správném místě, a takovým je třeba uvěřit a maximálně je podpořit ! A co s těmi ostatními ? … Poslat je k čertu !