Kandidátní listiny

V posledních dnech se často mluví o sestavování kandidátních listin. Nebylo by to nic zvláštního, pokud by nevstupoval do tohoto procesu faktor časové tísně a zákulisního boje, který se někdy dostává i na veřejnost. Někdo by řekl nic zvláštního, jde o boj o pozice, a tím o boj mít příležitost se podílet na moci, a to nejen na legislativní úrovni. To ano, ale drobný rozdíl zde je.

ODS stál vnitřní mocenský boj prvenství na piedestalu pravice a ČSSD je nyní rozkládána vnitřním bojem s podporou hradu. O co vlastně jde ? Většina demokraticky zřízených a fungujících politických stran si generuje kandidáty do dolní komory v tzv. vzestupném systému interních voleb, tj. místní úrovně zvolí kandidáty, ty se projednají a schválí na krajské úrovni a ti co prošli sítem, pak jsou nakonec vybráni, resp. potvrzeni celorepublikovým předsednictvem nebo grémiem. Demokraticky by to bylo tak správně a členská základna by měla pocit důležitosti. Rovněž by řada členů, kteří svojí poctivou prací a profesionálním vystupováním (jež jsou neviditelnou tváří politické strany a dekorují její jméno), neměla pocit marnosti, následovaný rozčarováním. To by ovšem nesměli být předčasné volby. Zde se pak nestandardní postupy můžou ospravedlňovat časovým stresem a na kandidátní listiny se spíše dostávají lidi „známí známých“. Na jednu stranu je to pochopitelné, každý by asi chtěl spolupracovat nebo utvořit tým lidí, který se navzájem znají, vědí o svých dobrých i špatných stránkách a dokážou se na sebe spolehnout v krizových situacích a znají již proces fungování parlamentu. Je to tedy typická lidská vlastnost a i v minulosti takto hra o moc fungovala. Na druhou stranu to je ovšem signál dovnitř politické strany, že členská základna je asi dobrá pouze na placení členských poplatků nebo k deklaraci na veřejnosti o jejím počtu a jednotnosti. Dalším negativem by mohlo být, že potenciální voliče odradí některá jména, která se objeví na popředních místech kandidátky a nemají nejlepší reputaci. Tyto jména můžou politickou stranu stát spousty hlasů. Sice se dotyčný protekční kandidát dostane do dolní komory, ale volební výsledek politické strany pak může být zklamáním. Zde si dovolím předvídat, že v řadě případů zklamáním bude.

Co tento autoritářský proces sestavování kandidátek může přinést, např. žaloby, pomlouvační kampaně, napětí v politické straně a taky to může být konec nejednoho politického subjektu. Příkladem můžou být ODA, Unie svobody, LIDEM či VV. Všechny tyto subjekty vnitřní nevraživost stála participace na legislativních procesech, tj. do parlamentu se již nedostali nebo již nedostanou.

Čerstvým příkladem veřejně známého rozkolu jsou ODS, ČSSD, VV, LIDEM a SPOZ. U nově vzniklých subjektů, ucházející se o parlament, jako ANO 2011 nebo krajně levicového Úsvitu přímé demokracie (hnutí spíše propagující jeho předsedu, pokud se podíváme na jeho webové stránky), tento rozklad ještě nezapočal … zatím. Důvodem je asi fakt, že oba subjekty vznikly v nedávné době, lidi se uvnitř prozatím poznávají a na kandidátky se dostali přímo rozhodnutím předsednictva nebo vůlí předsedy. U těchto politických stran závisí jejich budoucnost na tom, zda se dostanou do dolní komory. Pokud ano, pak se napětí pravděpodobně bude stupňovat.

Zda je něco špatného na autoritativním sestavování kandidátek ? Je i není ! Pokud se deklaruje vůle změnit politické prostředí , deklaruje se ochota obměnit tváře ve vrcholové politice, deklaruje se zájem o názory členské základny a pak se na něj nebere ohled, pak to pozitivní není. Pozitivem může být ovšem ta skutečnost, že takovéto rychlé autoritativní rozhodnutí (sestavení kandidátky) zamezí vnitřním zdlouhavým hádkám, které můžou být destruktivnější než zklamání z nedodržení slibů a demokratických postupů. Rozhoduje tedy „ústředí“, které také vzešlo z nějakých interních voleb, takže jeho rozhodnutí je nakonec nutné respektovat, i když s mírným roztrpčením.  Jsou to totiž vrcholový představitelé politické strany, a tudíž by měli vědět, co činí … no snad. V případě neúspěchu si bohužel všichni ponesou důsledky takovéhoto rozhodnutí, a to i voliči, kteří do něj také vkládali nemalé naděje. 

Lze tedy uzavřít, že je to škoda, že k výraznější obměně tváří v parlamentu nedojde, hlavně pro voliče, kteří asi volají po změně politické kultury, po změně politiků a proto většina kvituje, že budou předčasné volby. Výjimkou může být konec VV a pravděpodobný úspěch ANO 2011, která asi pět procent překročí.