Triatlon Konice 2010

Report z 8. ročníku amatérského závodu Veteran Steel Man, který se konal 24. července v Konici. Zajímavá podívaná pro všechny sportovní příznivce.

Tento triatlonový závod se skládal z osmi set metrů plavání na pískovně Náklo, 40 kilometrů na kole na trase Náklo - Konice a závěrečného pětikilometrového běhu. Počasí tento rok závodníkům opravdu nepřálo. Oproti ostatním ročníkům byla zima a deštivo. To se ale snažila zpříjemnit kapela Poslední kovboj, která svým koncertem vyplňovala většinu času před vyhlášením výsledků i po něm. Nutno podotknout, že ani kapela to neměla lehké. Do přichystaného stanu trochu kapala voda a jak čím dál víc pršelo, postupně se zamokřovalo celé pódium, takže je s podivem, že kapela nezačala probíjet. Zázemí a cíl závodu se nacházel u rehabilitačního centra v Tyršově ulici, kde byly připraveny stany, nezbytná polní kuchyně a občerstvení, pořadatelé a rodinní příslušníci a přátelé závodníků. I naše rodina měla své "želízko v ohni".

V 10.00 závod odstartoval. Do půl hodiny byli všichni sportovci z vody venku a nasedali na kolo. Krátce po půl dvanácté už přijížděl na kole nejrychlejší závodník a zbývala už jen poslední disciplína - běh. Byla jsem připravená a snažila se s naším stařičkým fotoaparátem každého účastníka při dojezdu na kole vyfotit, ale ne vždy se mi to dařilo, protože foťák už má leccos za sebou, takže někdy bylo výsledkem vyfocené křoví. A závodník byl v prachu. Každopádně naše "želízko v ohni" - bratrance Toma se mi podařilo vyfotit, stejně jako pro všechny dámy 30+ okouzlujícího Karla Huňku.

Kolem půl jedné bylo vlastně o vítězech rozhodnuto, ale to neznamenalo, že závod skončil. Ještě dlouho dobíhali další. Je jasné, že na prvních třech místech byli samí mladí chlapi, ale abyste si nemysleli, závodily i ženy ve dvou kategoriích (ženy free a ženy 40+) a také jeden sportovec s handicapem (jedna polovina těla ochrnutá), který pravidelně svou kategorii vyhrává a je vždycky první na bedně, pan Křupka. Zatím nemá ve své kategorii soupeře, ale je jasné, že si medaili právoplatně zaslouží, protože vždycky doběhne.

Bavilo mne pozorovat, jak se všichni na úplném konci nalévají ionťákem, stojí si v řadě na párek, popřípadě si ještě dávají vepřové koleno na dojezení a sdělují si přitom svoje dojmy z celého závodu. Jelikož jsem na minulých ročnících nebyla, znala jsem oblíbence Karla Huňku jen z fotek, ale teď jsem ho tam jaksi nikde neviděla, a tak jsem se zeptala mamky: "Mami, kde máš toho Huňku, on letos nezávodí?" A pan Huňka stál dva metry ode mně. Naštěstí nic neslyšel. Prostě trochu změnil vizáž a to mě snad zmátlo, takže jsem ho nepoznala.

Celá naše rodina byla štěstím bez sebe, když při vyhlašování výsledků zaznělo Tomovo jméno a zvedl se opravdu bouřlivý potlesk doprovázený vířením bubnu. Parádní 31. místo v závodě, kde je přes 70 lidí. Doufejme, že příští ročník zase neproprší a nabídne nám spoustu dalších úctyhodných výkonů. Takže 23. července 2011 nashledanou na 9. ročníku!